A je to tady! Už teda přestává být co slavit, ale jestli mě život v cizině něco naučil, tak je to slavit narozky a cítit se důležitě! A já si přála jet do Blue Mountains, za panem Murraym. Pasovala jsem ho na svého australského dědečka a on to shovívavě přijal. A protože nám cesta trvá skoro šest hodin, bude lepší, když vyrazíme už ve čtvrtek, ať si dědouška pořádně užijeme!

Hrnec svíčkové, kynuté knedlíky a štrúdl

A jak už to tak bývá, k dědovi se nejezdí s prázdnou. Od pondělí bublá na plotně svíčková, peče se maso, kynou knedlíky a roluje se štrúdl, abychom nepřijeli s prázdnou.

Minulá návštěva české hospody nás trošku zklamala, protože svíčková byla přeci jen trošku víc krémová, než jsme zvyklí, tak jsem zapojila veškeré své umění a udělala svíčkovou domácí. S kynutým knedlíkem, brusinkama a štrúdlem nakonec. Makovým s třešněma a jablečným, tak snad dědovi bude chutnat.

Cesta ubíhá docela dobře, už jsme se naučili poslouchat audio knihy, takže detektivka nám zpříjemňuje skoro šest hodin jízdy vcelku úspěšně. Je konec léta a překvapuje nás, že země není tak vyprahlá, jak bychom čekali. Po cestě vidíme zase spoustu stánků nabízejících sezónní zeleninu, sem tam nějakého klokana, velblouda a pštrosa. V Blue Mountains je nádherné počasí a z toho máme opravdu radost! Murray nás už čeká na zápraží a nachystal nám čínský pokoj, ten nejlepší, s výhledem do zahrady, pohovkou Chesterfield a vyhřívanou postelí. Protože sám odjíždí na hodinu francouzštiny, vyrážíme hned na výšlap.

TiP: Poznejte Austrálii a vyberte si jeden z poznávacích zájezdů do Austrálie. Zájezd Austrálie pro každého pořídíte už od 98 900 Kč.

Tak kolik kilometrů teda nakonec nachodíme?

Natěšení na výlet, vydáváme se směr informační centrum, abychom zjistili, které treky jsou na odpoledne vhodné. Vydáváme se směr Waterfall walk, na úvod chceme něco rozumného. Dostáváme se ke krásným vodopádům a cesta je to opravdu rozumná.

waterfall-trek-modre-hory

Musíme sice sejít pár schodů, ale trek zvládne opravdu každý. Odměnou je koupel v malých jezírkách, která jsou pod vodopády. Lidé posedávají na kamenech okolo jen tak na ručníku a užívají si sluníčka. Honza si chce dělat fotky na stejných místech, jako před sedmi lety, tak pózujeme na převisech. Od vodopádů vede trasa dál podél převisu.

My si ale chtěli udělat jen pár fotek, tak jsme popošli jen pár metrů za roh a sešli ze stezky, na malou vyhlídku, odkud je krásný výhled na celé vodopády a na kterou se turisté běžně nedostanou. To je přesně pro nás!

Počasí v Austrálii v této oblasti je skvělé a vodopády jsou sice po létě trošku vyschlé, ale na kráse jim to neubírá. Výšlap se tedy nakonec povedl na jedničku a svíčková k večeři taky dopadla dobře.

A jedeme dál, nezastavujem…

Na druhý den máme naplánovaný Grand Canyon trek, ten je ale na pár hodin uzavřený kvůli novým úpravám a stavbě zábradlí. No aspoň že to počasí je k nám milostivé a na nebi není ani jeden mráček.

Tak popojedeme kousek dál, na Pulpit Rock walking trek. Cedule říká, že by se mělo jednat o okruh, který je na čtyři hodiny. Tento okruh je už trošku víc o klesání a následném stoupání. A protože to nakonec není okruh, tak je cesta zpátky stejná. Na Pulpit Rock treku je tolik vyhlídek, že by člověk mohl jen zastavovat a fotit.

pulpit-rock-australie

Když jsme sestoupili na dno kaňonu, tak jsme šli kousek okolo potůčku a pak zase začali stoupat, abychom se dostali na druhou stranu, kde je Pulpit Rock vyhlídka. A ta je opravdu famózní, se spoustou schodů a zábradlí, která umožňují sejít opravdu až na okraje skal a užít si tak vyhlídku na celé Blue Mountains. Vyhlídka má i své parkoviště, takže méně zdatní jedinci mohou sejít jen pár schodů a dojít na vyhlídku během patnácti minut. My se ale vracíme stejnou cestou zpátky k našemu autu.

Narozeninové překvapení

Dostala jsme lístky do Sydney opery, tak Murrayho na chvíli opouštíme a jedeme strávit večer v Sydney. Před představením je potřeba se trošku naladit a sangrie v přístavu, v baru před operou je přesně to, co teď chceme.

Turandot, každý slyšel Pavarottiho Nessum Dorma a kdo ne, musí si to jít hned pustit! Nejsme velcí operní fandové, ale do Sydney opery jsme zajít chtěli. Natěšení, vyfiknutí a plni očekávání usedáme do křesel a užíváme si ten pocit důležitosti být v Sydney opeře. Myslím, že v sále by jeden napočítal tolik národů, kolik prstů na obou rukách! No a zakončení musí proběhnout zase v baru, kde to stále žije, hraje hudba, máchají se koktejly a servírují humři a ústřice. Jsme v Sydney!

Zpátky za dědou, ještě pochodit a porýpat zahradu

V sobotu ráno hned vyrážíme zpátky do hor. Již tradičně si chceme užít australskou snídani, tak se stavujeme v kavárničce na to poctivé espresso a „Aussie brekkie“. Tuhletu si budu pamatovat nejen proto, že byla narozeninová, ale taky díky loskutákům, kteří plnili funkci uklízečů a pečlivě se starali o všechny zbytky, které po turistech našli.

Po snídani jdeme zkusit znova štěstí na Grand canyon trek a jsme úspěšní. Ten je tedy už náročnější, samý schod, ale v nádherném prostředí kapradin. Vede totiž kaňonem, okolo řeky.

grand-canyon-australie

To, že byl včera zavřený, je znát. Tady už potkáváme o poznání více turistů než na předchozích stezkách, ale pořád je to opravdu hodně málo. Díky velikosti Blue Mountains jsou turisté tak rozprostřeni, že si každý může nerušeně užít nádhernou přírodu, což už mnohdy nebývá tak obvyklé.

Cedule doporučuje čtyři hodiny na zdolání trasy, my jsme hotovi za hodinu a půl, tak jedeme zpátky za Murraym, pomoct mu trošku okolo domu. Hrabeme listí, rýpeme zahradu a svážíme vše na jedno místo, aby byla zahrada na zimu uklizená. Je začátek března a do hor přichází babí léto…A taky lištička. Murray říkal, že chodí, ale ani jsem nedoufala, že ji uvidíme. A přišla, obhlédla nás a zase odpelášila. Večer už své kuchařské umění nenabízím a radši jdeme na večeři do korejské restaurace. A ta teda to stojí za to!

Poslední den, zase to loučení

Na poslední den jsme si schválně nic neplánovali. Chtěli jsme si užít dům, zahradu a Murrayho. Povídáme si, pomáháme na zahradě a děláme k obědu volské oko s novýma bramborama ze zahrádky, špenátem a malým vylepšením, rybou. Murraymu moc chutná a nám taky. Ale už nám je i trošku smutno. Zanedlouho totiž jedeme domů, za evropským dědou a nevíme, kdy a jestli vůbec se sem vrátíme…


Proč jsme se Modrými horami tak nadchly hned při první návštěvě si můžete přečíst v našem úvodním článku.

Napsat komentář