Když spolu „malí obři“ zápasí, bohové se radují

Japonsko již po staletí fascinuje okolní svou láskou a úctou k místním tradicím, které díky pečlivé a usilovné snaze ostrovních obyvatel přežívají do dnešních dnů ve své nezměněné podobě. Nejinak je tomu i v případě národního sportu sumó, jehož počátky zřejmě sahají až do historického období Jajoi (300 př. n. l. – 300 n. l.), kdy zápasy mezi urostlými borci sloužili k pobavení šintoistických božstev.

Dnešní zápasníci sumó již ovšem nevstupují do ringu s cílem naklonit si božstva. Přízeň diváků, nehynoucí sláva a v neposlední řadě i velká suma peněz jsou tím hlavním lákadlem, které působí, že do tohoto tradičně japonského sportu v posledních desetiletích vstupuje čím dál víc cizinců. Přese všechny komerční změny však mnohé z původních náboženských rituálů provázejících střetnutí „malých obrů“ přetrvaly dodnes.

Vítejte v zápasišti dóhjó

Před samotným zápasem dojde k slavnostnímu představení zápasníků, kteří předvedou obřadní dřepy šiko na vyvýšeném zápasišti dohjó. Zápasiště je hliněné a nachází se na něm 4,57 metru široký písečný kruh ohraničený 28 snopy rýžové slámy. Po dupání následuje tleskání, čímž zápasníci žádají o pozornost bohy a následně svedou se soupeřem souboj pohledů. Nakonec oba zápasníci vystoupí z kruhu a napijí se vody síly, utřou si ústa papírem síly a na závěr vhodí do zápasiště hrst soli, která má zahnat zlé duchy. Pak už nic nebrání tomu, aby zápas řízený hlavním rozhodčím gjódži, který je oblečen do kostýmu šlechtice ze 14. století, započal.

Pravidla sumó jsou poměrně jednoduchá – zápasník, který první opustí prostor zápasiště nebo se jakoukoliv částí svého těla dotkne země, tak prohrává. Samotné zápasy trvají většinou pár vteřin, i když existují i několikaminutové výjimky. V minulosti bylo zvykem, že pokud rozhodčí při svém verdiktu chyboval, musel vykonat rituální sebevraždu za pomocí krátké dýky tantó. Tento zvyk už dnes naštěstí není dodržován, přesto je tantó součástí výbavy rozhodčích i dnes.

TIP: Vydejte se na jeden ze zájezdů do Japonska a poznejte tuto netradiční zemi. Zájezd to nejlepší z Japonska na 9 dní pořídíte od 36 890 Kč. 

Cesta za slávou vede skrze turnaje

Nejlepší příležitostí, jak si v Japonsku užít zápasy sumó, je navštívit jeden z šesti oficiálních turnajů, které každoročně pořádá Japonská asociace sumó. Tyto turnaje trvají 15 dní a konají se v Tokiu (leden, květen, září), Ósace (březen), Nagoji (červenec) a Fukuoce (listopad).

V sumó neexistují žádná omezení ani váhové kategorie, takže se může stát, že na sebe v ringu narazí soupeři, jejichž velikost a tělesné proporce jsou na první pohled diametrálně odlišné. Přestože je přibírání váhy pro zápasníky sumó nedílnou součástí jejich sportovní kariéry, ne vždy vítězí větší a těžší zápasník. V sumó totiž existuje na 82 oficiálních „vítězných technik“, mezi nimiž jsou i takové, které poskytují výhodu „menším“ zápasníkům. 

Na základě výsledků z výše uvedených turnajů je průběžně sestavován oficiální zápasnický žebříček. Nejvyšší úrovně v sumó získává zápasník, který dosáhne doživotního titulu jokozuna. Každý jokozuna by ovšem měl být ostatním zápasníkům jakýmsi morálním a sportovním vzorem. Pokud ovšem jokozuna tato očekávání nenaplní a bude vést zhýralý život či se jeho sportovní výsledky výrazně zhorší, očekává se od něj, že ukončí kariéru. Samotný akt ukončení kariéry se nazývá danpacušiki a zápasníkovi je během slavnostního aktu pomocí pozlacených nůžek ostříhán jeho tradiční účes čonmage.

Kolik stojí netradiční podívaná?

Sledování zápasů sumó bývá v Japonsku velkou společenskou událostí. Návštěva turnaje bývá spojována s popíjením alkoholických nápojů a pojídáním suši. Během turnaje se brány arény návštěvníkům otevírají každý den v 8:30. V tu dobu začínají své zápasy sportovci z nižších míst oficiálního žebříčku. Kolem 15:00 se na řadu dostávají zápasníci z horních příček a zápasy borců s titulem jokozuna přichází na řadu kolem 18:00. Případným návštěvníkům, kteří nemají na sumó celý den, ale přesto by rádi okusili jedinečnou atmosféru tohoto japonského národního sportu, je obecně doporučováno navštívit zápasy mezi 15:30 a 18:00.

Arény, kde se sumó zápasy odehrávají, vzdáleně připomínají evropské hokejové stadiony. Známá aréna Rjógoku Kokugikan v Tokiu, kde se mimo jiné nachází také volně přístupné muzeum sumó, má kapacitu přibližně 13 tisíc diváků a diváci mohou na zápasy zakoupit lístky na 3 druhy sedadel. Nejdražší a nejhůře dostupná jsou místa nejblíže u ringu. Diváci zde sedí na tradičních japonských polštářcích přímo na podlaze a jsou vystaveni riziku zranění, pokud by na ně z vyvýšeného ringu jeden ze zápasníků spadl.

Vzdálenější sedadla mají podobu „boxů“ pro 4 lidi, v nichž diváci sedí bosí na polštářcích.  Cena za celý box v japonském stylu se pohybuje mezi 40 – 50 tisíc jeny. Nejvzdálenější místa jsou pak sedačky evropského typu, jejichž cena se pohybuje mezi 4 – 10 tisíci jeny. Tyto lístky lze, na rozdíl od výše zmíněných, zakoupit také přímo v den turnaje a nemusí se rezervovat dopředu.

Pokud navštívíte Japonsko v době, kdy se žádný z oficiálních turnajů zrovna nekoná, nemusíte být smutní, že o neobvyklou podívanou přijdete. Kromě turnajů lze totiž zápasníky sumó vidět v akci také během některého z ranních tréninků, které se konají v jejich „domovských stájích“ zvaných sumóbeja. Návštěva tréninku se musí rezervovat dopředu a případní zájemci, kteří by rádi nahlédli do života spoře oděných siláků, si musí přichystat částku kolem 10 000 jenů.



Plánujete cestu do Japonsko a zajímá vás, jaké přírodní divy nevynechat? Pak se nechte inspirovat našimi TOP 5 místy, která byste neměli na svých cestách minout.

Napsat komentář