Yukatánský poloostrov v Mexiku je doslova posetý cenoty a mayskými pyramidami. Také se zde nachází množství vesnic a měst, kde se dosud dochovala stará španělská koloniální architektura. Jedním z těchto míst je i Valladolid – zhruba padesátitisícové město nacházející se ve vnitrozemí mexického státu Yukatán. A právě toto město bylo mojí první zastávkou na krátké cestě po Yukatánském poloostrově.
Magické město s mayskou minulostí
Valladolid je magické město. A to doslova. V roce 2012 jej mexický turistický sekretariát zařadil na seznam tzv. Pueblos Mágicos, do kterého spadají ty obce, které se snaží chránit a udržet si svoje tradiční kulturní dědictví.
Valladolid je také označován jako “hlavní město mayského východu”. To z toho důvodu, že jej v roce 1545 španělští kolonizátoři postavili na místě, kde do té doby stálo centrum jednoho z mayských náčelnických kmenů – mayská obec Zací.
Dnes se ve Valladolidu mísí stará mayská tradice se španělskou koloniální architekturou. Na mnoha místech jako by se zastavil čas. Na první pohled zaujmou upravené uličky s nádhernými pestrobarevnými fasádami starých koloniálních domků centra města. Ačkoliv v polovině 19.století zasáhla město kastovní válka vedená původním mayským obyvatelstvem proti bělochům a míšencům, dnes ve Valladolidu vládne příjemná a poklidná atmosféra a turisté si jej volí jako základnu pro výlety do okolí.
I pro mě se Valladolid stal na tři dny výchozím bodem pro jednodenní výlety po okolí. Nejen z toho důvodu, že nedaleko stojí známý Chichén Itzá, ale hlavně kvůli cenotům, které se nacházejí jen pár kilometrů za městem. A abych se k nim dostala, vypůjčila jsem si na hostelu kolo a vyrazila na projížďku za krásami tohoto magického města a jeho okolí.
Projížďka centrem města
Jako první jsem se zastavila v centru města na hlavním náměstí Parque Francisco Canton Rosado. Jak již jeho název napovídá, náměstí je zároveň velkým městským parkem se spoustou zeleně, lavičkami a kašnou se sochou místní ženy. Podle ní se parku také říká La Mestiza.
Náměstí dominuje katedrála San Servacio. Katedrála byla postavena hned po založení města v roce 1545 a má docela pohnutou historii. V roce 1703 byli v sakristii zavražděni dva radní, kteří se zde schovali před pronásledovateli. Katoličtí představitelé poté rozhodli katedrálu přebudovat, aby tak smazali tento čin. Tam, kde původně bývala sakristie je dnes hlavní vchod.
Náměstí lemuje množství restaurací a stánků s tradiční regionální kuchyní. Do jedné restaurace jsem si později sedla a vychutnala si vynikající kukuřičné placky “panuchos”.
TIP: Vydejte se na jeden ze zájezdů do Mexika a poznejte jeskyně Cenotes a Yucatánský poloostrov.
Potřebujete poradit s dovolenou do Mexika? Ozvěte se Petře Silva Monreal na + 420 216 216 439 / mexiko@ckgo2.cz
Po Calzada de los Frailes ke klášteru
Uličky v centru Valladolidu jsou opravdu krásné a ukrývají množství zajímavých detailů a zákoutí. Tou nejzajímavější a nejhezčí ulicí, kterou jsem během projížďky městem navštívila, je Calzada de los Frailes vedoucí ze 41.ulice směrem na jihozápad. Nádherný pohled na ulici je v odpoledním slunci. Tehdy také ulice ožívá.
Ve starých koloniálních domech jsou dnes kavárničky a obchůdky s rukodělnými výrobky. Právě zde je patrná snaha místního obyvatelstva uchovat si svoje tradice. Na rohu jedné z postranních ulic se krčí malý nabílo natřený kamenný domek se střechou ze suché trávy. Je to zrekonstruovaný mayský příbytek nesoucí příznačné jméno La Casa Maya.
Na mayskou tradici jsem narazila i v malé prodejně čokolády, kde jsem se nejen dozvěděla něco málo o starém mayském postupu zpracování kakaových bobů, ale ochutnala jsem i čokoládu s příchutí tequily.
Ulice mě dovedla na náměstí Parque Sisal. Zde stojí nepřehlédnutelná stavba připomínající středověkou pevnost – klášter San Bernardino de Siena. Klášter založili v roce 1552 františkáni. Pod klášterem se ukrývá cenote Sis Há, který v minosti mnichům sloužil jako zdroj vody.
Na kole za cenoty
Kromě cenotu Sis Há ukrytého pod klášterem, který jsem ale neměla možnost vidět, je přímo ve městě cenote Zací. Nachází se jen pár bloků na východ od hlavního náměstí a je dobře přístupný. Jeskyně Cenote je otevřená a již z ulice je dobře viditelný. Jeho okraje jsou porostlé zelenou vegetací a i voda je nazelenalá. V cenotu se oficiálně nesmí koupat. Místní mladíci se zde ale předháněli v tom, který udělá zajímavější přemet do vody.
Dostat se k cenotům Xkekén a Samula, které se ukrývají pod zemí asi sedm kilometrů jihozápadně od centra, nebyl na kole problém. Krajina je zde rovinatá a stačilo vyrazit po 54.ulici směrem na vesnici Dzitnup. Oba cenoty jsou vyhlášené svou průzračnou modrou vodou, ve které je možné si zaplavat. Tyto cenoty jsou opravdu magickým místem, které je návštěvnicky velmi populární. Ve stropě vnitřních jeskyní je malá průrva, kterou dovnitř proniká světlo. A také kořeny stromů, které na okraji průrvy rostou. Ze stropu visí krápníky.
Neodolala jsem a stejně jako skupinka turistů, kteří sem dorazili v rámci organizovaného výletu, jsem si užila koupel v osvěžující vodě.
Víte, co se Vám bude hodit na cestě do Mexika? Náš Velký průvodce po Mexiku. Stáhnout si ho můžete naprosto zdarma.
Pokud se chystáte tuto zemi ve střední Americe, pak si přečtěte náš úvodní článek Poznejte Mexiko – průvodce zemí mayské kultury. Jde o souhrn informací a tipů při návštěvě této okouzlující země.