Jaký je život v Himalájích? A co potom taková práce průvodce po nejznámějších trecích na světě do základního tábora Everestu nebo trek kolem Annapuren? Jak tuto práci vidí místní průvodce se dočtete dále.

Zdravím Asho! V prvé řadě bych tě poprosila, aby ses nám trošku představil. Řekni nám více o sobě, o své rodině, kde bydlíš atd.

Ahoj! Mé celé jméno je Asha Bahadur Gurung. Je mi 27 let a narodil jsem se v malé vesnici zvané Salle v oblasti Dhading, vzdálené západně od Káthmándú asi 90 km. Náš dům na vesnici je skromný, žádná elektřina, žádná cesta k domu nevede, jen rýžová pole všude kolem. Ale zato je tam opravdu krásně.

Ashův dům ve vesnici Salle

V této době ovšem většinu času trávím buď v Káthmándú, a nebo někde na treku v horách.

Jak dlouho už pracuješ jako himalájský průvodce?

K trekování jsem se dostal v roce 2013. Tehdy jsem začal jako obyčejný nosič a postupně jsem tak prošel různé známé himalájské treky. Po dvou letech této práce jsem pak povýšil na roli průvodce. Mou první prací nosiče byl trek na Annapurny a doteď si pamatuji svůj úplně první trek jako hlavní průvodce, který jsem šel na Manaslu.

Řekneš nám, který trek máš nejraději? A nebo naopak, na který nechodíš až tak rád?

Mezi mé favority určitě patří jak Everest Base Camp trek, tak trek kolem Annapuren. Oba tyto legendární treky jsou úplně rozdílné jak z kulturního pohledu, tak z přírody kolem nich. Samozřejmě výhledy na Himaláje jsou na obou trecích ohromné.

Že bych nějaký trek rád neměl, to se snad ani říct nedá. I když některé treky v té pravé himalájské divočině mimo hlavní trasy, jako třeba trek kolem hory Kanchenjunga, jsou opravdu náročné a také hodně drahé. 

Je něco, na co by si lidé, kteří nikdy v Himalájích nebyli, měli dát pozor, nebo na co připravit před cestou?

Pro všechny začátečníky bych určitě zdůraznil, že se chodí v opravdu vysokých výškách. S tím pak související zdravotní problémy jako je nevolnost, motání hlavy a podobně. Jako správní průvodci cesty navrhujeme tak, aby tím nikdo netrpěl, ale i to se může stát. Pak určitě nepředceňujte své síly. Choďte ve vlastním tempu. Himaláje vám neutečou.

Poradil bys lidem, kteří plánují cestu, jaké 3 věci by si rozhodně měli vzít s sebou? A naopak co by měli nechat doma?

Tím nejdůležitějším, co by měli všichni mít s sebou je srdce na správném místě, úsměv na tváři a hodně odhodlání 🙂

Teď ale vážně. Já bych osobně doporučil 3 důležité věci s sebou, kterými jsou: 

  1. nepromokavé boty
  2. Čelovku
  3. Dobře padnoucí batoh

Co si rozhodně nebrat jsou všechny věci na kempování. Ve stanech se tady nespí. Žádné stany, nádobí a kempové vybavení potřebovat nebudete. Taky si neberte až příliš mnoho oblečení. Žádné hromady triček, kalhot a bund. Turisté nikdy nechápou, že jsem schopný jít i na několika týdenní treky jen s dvěma tričky. 🙂

Jak se místní lidé dívají na cizince? Jsou vítání v Himalájích mezi místními?

V Nepálu říkáme “Náš host, náš Bůh”. Nepálci jsou všeobecně velmi pohostinní a vítají všechny cizince. Ve velkých městech a na hlavních trekových trasách jsou místní lidé na cizince zvyklí. Pokud ovšem vyrazíte do odlehlých částí Nepálu, tak dokonce i v dnešní době budou místní velmi zaskočeni, pokud uvidí cizince. Věřte, že z toho budou tak nadšení, že se na vás seběhne podívat celá vesnice 🙂

Stalo se ti někdy na treku, že jsi se opravdu bál? A pokud ano, čeho to bylo?

Ano, i zkušený průvodce jako já se sem tam bojí. Zvláště, pokud je špatné počasí. Když například hodně sněží, a nebo jsou husté mlhy. V těchto situacích je jednoduché přehlédnout stopu trasy, zvláště ve vysoko položených loukách zvaných kharkas. Pak je tady další riziko v podobě sesuvů půdy a lavin. Tyto případy se ovšem stávají zřídka a jen na trecích v odlehlých částech Nepálu. Na Annapurnách a na Everestu se člověk až tak bát nemusí. Tam bývá v hlavní sezoně tolik lidí, že se člověk opravdu neztratí 🙂

Jaký je tvůj názor na každoročně se zvyšující čísla turistů v Nepálu, zvláště na trecích kolem Annapuren a Everestu? Nezdá se ti, že je tam těch návštěvníků někdy až moc?

Myslím, že ano. Tohle se všechno děje hlavně proto, že tyto dvě trasy jsou asi těmi nejznámějšími trekovými cestami na světě. Pak je to taky tím, že se zvyšují úrovně služeb v Nepálu a přibývá i nových klientů, kteří si více potrpí na pohodlí. S novými hotely vysokého standardu, kterých se na těchto trecích otevírá více a více, má naráz tato klientela nové místo, kam vycestovat. 

Baťůžkáři, co mají nižší rozpočet, teď využívají levnější hotely, a nebo volí více odlehlé trasy, kde jsou ceny nižší. V Nepálu si prostě vybere každý. 

A je také pravda, že místní cestovní kanceláře prodávají více a více zájezdů bez nějakých limitů od vlády. Limity jsou pouze do konzervačních zón jako je Horní Mustang, nebo-li oblast bývalého Tibetu.

Zajímavé je, že podle Nepálského turistického sdružení trek do základního tábora Everestu ročně přiláká na 150 tisíc turistů a Annapurna trek kolem 120 tisíc turistů, a to vše během měsíců října až listopadu. Ostatní měsíce jsou často poloprázdné, což je škoda. Podmínky na trek jsou výborné také na jaře, kdy sem ale příliš mnoho turistů nejezdí.

Co je podle tebe na tvé práci jako průvodce Himalájemi nejtěžší?

Podle mě asi skoro nic. Já mám svoji práci moc rád. Jen mě někdy štve, jak musím zdlouhavě a zbytečně řešit oficiální věci a různé papíry na místních úřadech, které nemají s trekováním ani nic společného. To pak nadávám.

A někdy, když klienti v průběhu treku mění původní itinerář, i když neznají dané trasy a ostatní okolnosti. Být průvodcem není jen chodit po horách, někdy je z vás psycholog, někdy zase úředník.

Potřebuješ jako profesionální nepálský průvodce nějaké zkoušky nebo certifikát opravňující tě k provozování tohoto povolání? A nebo každý Nepálec může prohlásit, že je průvodcem?

Ano, všichni průvodci musí podstoupit specifický 45-denní trénink, který je zakončen zkouškou a certifikátem. Kurz je pod vedením Ministerstva turismu, Nepálským turistickým sdružením a Asociací trekových kanceláří. Celý kurz mě opravdu hodně naučil o celé naší profesi. Klade se v něm důraz na to, co dělat v krizových situacích a jak se správně chovat ve vysokých nadmořských výškách.

Je nějaká jiná práce, kterou bys rád dělal mimo průvodce v Nepálu?

Vidím, že jsi mi dala tu nejtěžší otázku na konec 🙂

Kdybych nebyl himalájským průvodcem, tak bych asi rád učil. Vždycky mě bavilo se vzdělávat. To taky dělám doteď. Když mám volno, tak si rád čtu a tak bych ty informace rád posílal dál.

Asha na treku k jezeru Gokyo s Mt. Everest v pozadí

Napsat komentář