Anglický deník The Telegraph jmenoval Nový Zéland jako TOP turistickou destinaci na světe čtyři roky po sobě. Kombinaci velkolepých přírodních scenérií, vodopádů, a ikonických horských treků jsem neodolala ani já. Říkala jsem si, že když už se to líbí i Angličanům, tak na tom Novém Zélandu určitě něco bude… a že taky bylo!

Začněme ale nejdříve s městem Queenstown, kde jsme přilétali.

Už samotný přílet do města je zážitek. Prolátáte skrze údolí obklopeni mohutnými horami a modlíte se, že pilot ví co dělá. Naštěstí náš pilot věděl, a my přistáváme na malinkém letišti 15min jízdy autobusem do centra. 

Queenstown má běžně asi 20tis obyvatel.  Nemyslete si ale, že je to nějaké ospalé městečko. Během roku ho totiž navštíví více než 3 miliony turistů. Queenstown si ale pořád uchovává lázeňský nádech díky své poloze u jezera Wakatipu, hezkým butikům, a procházejícím se návštěvníkům po kolonádě. Tady ovšem lázeňská podoba končí. Queenstown je totiž světové centrum pro outdoorové aktivity od bungee jumpingu, přes paraglinding po rafting a milion dalších šíleností.

My jsme si šli zvednout adrenalin v krvi na tryskové čluny. Jízda do kaňonu malým autobusem je zážitek sám o sobě – prašná cesta vybudovaná pro zlatokopy na konci devatenáctého století je stále ve stejném stavu jako tehdy, lemuje okraje skal, výhledy na okolní hory jsou impozantní. Kousek za městem, ale úplně jiný ráz krajiny.

Přijeli jsme k řece a nasedli do jetboatu.  Celá jízda vedoucí přes úzké kaňony těsně podél skalisek trvá asi 30 minut, během kterých řidič uděla několik 360° otáček, minimálně 3x s vámi málem narazí do skály (má to perfektně v rukou, s chirurgickou přesností míjíme okraje skal) a 1x vás durch promočí (toho kdo sedí na kraji, kdo chce bát v suchu, ať si sedne doprostřed). Zábava zaručena.

Následují den už byl směr do národního parku Mt. Cook a na hlavní trek výletu.

TIP: Poznejte horu Mt. Cook, plavba na Milford Sound, maorská Rotorua a mnohem více na zájezdu Nový Zéland pro každého od 92 890 Kč.

Jen co vyjedete z Queenstownu, tak je vám hned jasné, že tohle nebude ledajaká projížďka autem. Cestou máte výhledy na krajinu jako z jiného světa. My jsme měli to štěstí, že právě kvetly vlčí boby. Takové romantické výhledy s tyrkysově modrou hladinou jezera obklopeny mořem růžově zbarvených kvítek by obměkčily srdce každého.

Na druhý den brzy vyjíždíme k nejvyšší hoře Nového Zélandu – Aoraki, neboli Mt. Cook. 

Túra na Mueller Hut je dlouhá 4.2 km a trvá něco kolem 3.5 hodiny jedním směrem. Náročnost je to střední – určitě to není typ odpočinkové nedělní vycházky po parku. Během 3 hodin zdoláte více než 1,000m převýšení. Půlka výstupu je po strmých schodem a další nemalou část ve sněhu. Bylo nám řečeno nehrát na frajery, nechat tenisky v autě a nazout pořádné boty. A vyplatilo se. Na chatu jsme došli. Určitě to stálo za ty výhledy, které vypadaly jako namalované.

Další den jsme pojali odpočinkově. Přejeli jsme do města Te Anau na začátku národního parku Fiorland. Městečko je typicky turistické s pár supermarkety, restauracemi, několika obchůdky. Je to totiž poslední známka civilizace před vstupem do národního parku.

Naš odpočinek proběhl formou ležérní procházky při jezeru. Nutné dobití energie jsme završili po novozélandsku – velkým kusem jehněčího. 

Velký den D je tady. Jedeme na plavbu po fjordu Milford Sound – jedné z nejznámějších ikon Nového Zélandu.

Samotná cesta ke fjordu skrze národní park Fjordland je zážitkem sám o sobě. Zpočátku se vlní podél jezera Te Anau a pastvin, pak překročí hranice národního parku Fiordland. Vede horami a sevřenými údolími řek Eglinton a Hollyford, vystoupá k tunelu Homer a prudce sestoupí až k fjordu Milford Sound. Zde se naloďujeme se na 2-hodinovou plavbu, která nás vezme po celé délce fjordu až k ústí s Tasmanským mořem. 

Ikonická hora Mitre Peak, zdvihající se 1692 m nad hladinu moře, okolní vodopády, padající ze strmých skal, líně se povalující lachtani, pokud budete mít štěstí tak i delfíni.. to vše a mnohem víc vám doslova v místech vyrazí dech. Není se divit, že sem ročně dorazí až půl milionu turistů.

Díky množství kratších či delšími stezek, kterými je národní park Fjorland protkán, jsme následující den vyrazili na další túru – The Divide.

Během této 4 hodinové procházky si připadáte jako ve filmu Cestou do pravěku – všude samé mechem obrostlé stromy, kapradiny co vypadají jako živé, do toho zpívání ptáků. Určitě to mělo ten správný wow efekt.

Touto procházkou zakončujeme náš čas strávený v národním parku Fjorland a vracíme se na pár posledních dnů zpátky do Queenstown.

Zde už nás čeká další aktivní den, kde si půjčujeme na projížďku kolem jezera. Spojujeme to s další jízdou na lodi. A ne ledajakou. Budeme plout parníkem.

TSS Earnslaw je již od roku 1912 jediný uhlím poháněný parník na jižní polokouli. Parník nás po rychlých 45 min dováží na farmu Walter Peak, kde se díváme na show o stříhání ovcí. Show zní kýčově, v realitě to ale bylo více než zábavné. 

Po dostříhání poslední ovečky bereme kola a jedeme na 12km dlouhou cestu přes vlnící se kopečky a údolí k další farmě u jezera. Cesta nám ale trvá skoro 2 hodiny. Důvodem není naše marná fyzická kondice, nýbrž stáda ovcí , která cestou potkáváme. Hnát před sebou prchající stovky či skoro tisíce ovcí bylo lehce děsivé, zároveň ale docela zábavné. V pár chvílích nevím, kdo se bál víc koho.. jestli ovce mě a nebo já jich. Určitě to byl ale moment, který si se Zélandem budu často spojovat.

Queenstownem náš výlet končí. Následující den už hurá zpátky domů.

Ve shrnutí angličani měli pravdu, Zéland byl ohromný. Velkolepý. Dramatický. Jedinečný. Ale co vám budu povídat. Přijeďte si udělat o tomto místě doslova na konci světa obrázek sami a vyberte si jeden ze zájezdů na Nový Zéland.

Potřebujete poradit s dovolenou na Nový Zéland? Ozvěte se Tomáši Machálkovi na +420 228 224 382 / novyzeland@ckgo2.cz.

Víte, co se Vám bude hodit při plánování cesty na Nový Zéland? Náš Velký průvodce po Novém Zélandu. Stáhnout si ho navíc můžete naprosto zdarma.