Před více jak sto padesáti lety se na srílanské vysočině začalo s pěstováním čaje. Čajové plantáže nahradily ty kávové a tehdejší Cejlon se postupně stal jedním z předních vývozců černého čaje. Z velké části se o to zasloužil skotský obchodník Sir Thomas Lipton, který s pěstováním a výrobou čaje začal v roce 1890 nedaleko horského městečka Haputale.

Čaje značky Lipton jsou dnes jednou z nejznámějších a nejdostupnějších a čajová továrna Dambatenne s nedalekou vyhlídkou, kde Sir Lipton rád sedával a pozoroval okolí, se staly poutním místem všech milovníků čaje.

Po stopách Sira Liptona

Jedním z důvodů, proč jsem si udělala zastávku v Haputale, byla právě návštěva míst, odkud tento známý čaj pochází a kde Sir Lipton trávil svůj čas. Jakožto milovnice čaje jsem si procházky čajovými plantážemi srílanské vysočiny užívala a výlet do Dambatenne měl být i jakýmsi návratem do koloniální minulosti.

Populární túra na Lipton’s Seat

Kromě prohlídky čajové továrny, která se od svého založení na konci 19.století téměř nezměnila, je velkým lákadlem okolních čajových plantáží místo zvané Lipton’s Seat, neboli Liptonova lavička.

Je to místo, kde Sir Lipton během svých obchůzek čajovými plantážemi rád odpočíval a kochal se vyhlídkou. Za jasných dní je prý z Lipton’s Seat vidět i jižní břehy Srí Lanky. Nyní je to jedna z nejoblíbenějších vyhlídek na ostrově, kam denně míří desítky návštěvníků.

Většina turistů se nahoru na vyhlídku nechá vyvézt tuk-tukem. K Lipton’s Seat je to od továrny necelých 6 km a pěšky to lze zvládnout zhruba za dvě hodiny. Protože se vyhlídka a okolní kopcovitá krajina před polednem pravidelně halí do mlhy, doporučuje se sem vydat brzy ráno. Zvláště, pokud se chystáme nahoru jít po svých. A to jsem měla v plánu já.

TIP: Lákají vás čajové plantáže na Srí Lance? Vydejte se na jeden z poznávacích zájezdů na Srí Lanku a poznejte nejen jak se vyrábí jeden z nejlepších čajů na světě, ale i nádherné pláže a památky tohoto ostrova.

Pěšky na Lipton’s Seat

O půl osmé ráno jsem v Haputale nasedla na pravidelný autobus, který vozí místní pracovníky (a turisty, kteří se nenechají zlanařit tuk-tukáři ve městě) do deset kilometrů vzdálené Dambatenne. Konečná zastávka je v malé vesnici přímo před velkou čajovou továrnou, která má největší podíl na produkci černého cejlonského čaje.

Továrna v Dambatenne

Tuk-tukáři čekající u brány továrny Dambatenne se mě snažili přesvědčit, abych se nahoru na Liptonovu lavičku nechala vyvézt. Prý je to daleko a hodně do kopce. Neměli šanci mě přemluvit. Nechtěla jsem totiž přijít o ten zážitek procházky zajímavou krajinou plnou čajovníků a pozorování sběraček čaje při práci. A šest kilometrů? To nic není.

Je fakt, že první dvoukilometrový úsek byl docela náročný. Asfaltka pořád stoupala nahoru po svahu k vrcholu kopce zvedajícího se nad továrnu. Čím výše jsem byla, tím zajímavější výhledy se mi ale nabízely. Minula jsem několik sběraček čaje, které zrovna zapalovaly vonné tyčinky u cesty jako oběť bohům. Zřejmě, aby co nejdříve každá natrhala osmnáct kilo čajových lístků, které mají jako denní kvótu.

Sběračka čaje

Když jsem se vyhoupla nahoru na kopec, začala příjemná procházka prakticky po rovince. Všude okolo lány zelených čajovníků. A také vesnice, kde tamilské sběračky čaje žijí se svými rodinami.

Cesta na Lipton’s Seat

Necelý kilometr a půl před cílem jsem musela zaplatit vstupné. Přede mnou bylo opět stoupání. Ale již méně náročné. Stačilo zdolat serpentiny a konečně jsem se ocitla na Lipton’s Seat.

Dambatenne v mlze

Bylo deset hodin ráno a vyhlídka se již zahalila do mlhy. To mi ale nevadilo. Za sebou jsem měla zajímavý trek a Sir Lipton na mě na vyhlídce i tak počkal. Tedy jeho plastová socha sedící na lavici ve stínu altánku. Udělala jsem si se slavným plantážníkem selfie a předtím, než jsem se po stejné cestě vydala nazpět k továrně, posadila jsem se na terasu malé kavárny na čaj. Kde jinde si vychutnat pravý černý čaj značky Lipton, než právě zde?

Lipton’s Seat

Mlha se z údolí valila přes vyhlídku dál do vnitrozemí a ranní panoramata byla ta tam. Došla jsem nazpět dolů k továrně a s velkým očekáváním šla na její prohlídku. Na to, jak je to důležitá a vyhlášená výrobna čaje, jsem odcházela zklamaná. Oproti jiným čajovým továrnám, které jsem na Srí Lance navštívila, byla tato prohlídka nejkratší a bez ochutnávky. Navíc, nabídka čajů ke koupi byla dost omezená a ceny vysoké. Z toho by asi Sir Lipton, jehož portrét visí u výrobní haly v kanceláři manažera, neměl radost. Přesto mě těší, že jsem mohla vidět, jaké podmínky a kolik práce stojí za tím, než se vyrobí jeden pytlík černého čaje.

Srí Lanka a čaj – kam se za ním vydat je název další článku na blogu, kde Vám poradíme další čajové plantáže, které byste určitě neměli minout.


Napsat komentář