Peruánská Arequipa – kde se historie potkává s kulturou jídla

Arequipa je druhé největší město v Peru a podle mě první nejkrásnější. V obklopení tří charakteristických sopek a s historickým centrem zapsaném na seznamu kulturního dědictví UNESCO, je Arequipa město, kam mnoho cestovatelů přijde za účelem návštěvy Colca kaňonu a pozorování kondorů. Město je ovšem zajímavé a hodné návštěvy i jako takové, tam, kde se historie snoubí s přírodními krásami a neuvěřitelně rozmanitou kulturou jídla, se rozhodně nudit nemůžete.

Překrásná architektura bílého města

Arequipa, které lidé rádi říkají také La cuidad Blanca neboli bílé město, je skvělou destinací pro všechny milovníky architektury. Španělští dobyvatelé přispěli do města v roce 1540 a vybudovali nádherné budovy, které se i přes několik zemětřesení, které město v posledních pěti stoletích opakovaně zničily, do dnes zachovaly.

Krásné uličky z bílého kamene

Centrum města je lemované kostely a budovami z bílého vulkanického kamene ve stylu míchajícím prvky baroka, renesance a místní andské kultury. Kromě procházky po hlavním náměstí Plaza de Armas a obdivování krásné architektury zvenku se určitě vyplatí podívat se i do jejich vnitřních prostorů. Nabízí to například Basílica Catedral na hlavním náměstí, Iglesia de La Compania a Iglesia de la Merced o pár ulic dále.

Město uvnitř města a ledová mumie

V Arequipě se dále nacházejí dvě rarity, které určitě nadchnou všechny milovníky historie. První z nich je Klášter Santa Catalina, který patří mezi nejzajímavější náboženské budovy v Peru. Toto místo bylo od roku 1580 domovem mladých bohatých španělských dívek, které si užívaly tehdejšího luxusu a soukromých koncertů.  Svou velikostí ovšem připomíná spíše malé město a v jeho uličkách se dá snadno ztratit. Nenechte se odradit vyšší vstupného, a pokud máte v Arequipě čas, vyhraďte si na návštěvu klidně celý den, nebudete toho litovat.

Uličky v Santa Catalina

Druhou zajímavostí je muzeum Museo Santuario Andinos, kde je uchována slavná mumie Juanita, zvaná také „Ledová slečna“. Juanita je 12 letá dívka, která byla v roce 1450 obětována Inky na hoře Nevado Ampato. Kromě mumie vás průvodce provede i celou expedicí, která v roce 1995 Juanitu snesla z místa jejího počitku. Lidské oběti byly v Incké kultuře docela běžné a další Incké mumie z této doby se nachází například v Saltě na severu Argentiny.

TIP: Poznejte koloniální město Arequipa, Machu Picchu, jezero Titicaca a další památky a zajímavosti na jednom ze zájezdů do Peru. Můžete si vybrat i Peru v kombinaci s dalšími zeměmi.

Místní speciality, které vás ohromí

Arequipa je prvním konkurentem Cusca co se týče kultury a historie, a druhým konkurentem Limě, co se týče kultury jídla. V tomto městě se tak snoubí dvě hlavní věci, na které jsou Peruánci tolik pyšní – jejich historie a jejich jídlo. Místní kuchyně se považuje za nejrozmanitější v celém Peru a pyšní arequipeños (obyvatelé Arequipy) rádi tvrdí, že jsou tvůrci více než 2000 jedinečných receptů.

Pouliční stánky s jídlem v Arequipě

Na ochutnávku místních specialit můžete vyrazit do tradičních restaurací zvaných picanteria a vychutnat si tak pochoutky jako rocoto relleno (plněná paprika), adobo arequipeño (surové vepřové marinované v citronové šťávě) locro de pecho (dušené hovězí) chupe de camarones (krevetová polévka) nebo slavnou peruánskou specialitu cuy (morče), připravenou na tisíce způsobů. Pokud nechcete zůstat jen u ochutnávání, v Arequipě se můžete přihlásit i na půldenní kurz vaření a přivézt si tak domů jedinečný suvenýr v podobě třech místních receptů.

Jak chutná káva ve Vietnamu?

Jen málokdo ví, že je Vietnam druhým největším producentem kávy na světě. V pěstování kávového druhu Robusta má dokonce světové prvenství. Ani já jsem to netušila do té doby, než jsem ve Vietnamu poprvé vietnamskou kávu ochutnala. Od té doby nedám na vietnamský způsob přípravy kávy dopustit.

Vietnamská káva je překapávaná

Vynikající ledovou kávu lze ochutnat uprostřet kávových plantáží

Nikdy jsem nebyla a nejsem člověkem, který by bez ranní kávy a několika dalších šálků během dne nemohl fungovat. Vždy jsem byla spíše milovnicí čaje. Stejně jako sami Vietnamci, kteří čaj dovážený ze sousední Číny popíjejí již po staletí. I když v posledních třiceti letech vietnamská společnost přijala do své kultury i pití kávy.

Způsob přípravy kávy je ve Vietnamu specifický. Ve Vietnamských kavárnách zapomeňte na kávu s mlékem, espresso, capuchino nebo latte. A také zapomeňte na cukr. Tím se zde káva nesladí. Stejně tak se káva nepřipravuje v kávovaru ani presovači. Vietnamská káva “ca phé” se tradičně připravuje ve specifické hliníkové překapávací nádobce nazývané “phin” se sítkem na spodní straně. Nahrubo namletá pražená káva se nasype do nádobky v asi půlcentimetrové vrstvě, přikryje se druhým sítkem, které ji trochu utlačí. Do nádobky se nalije trocha horké vody, která se do namleté kávy má jen vsáknout. Poté se hliníkový překapávač postaví na skleněnou skleničku a opět se do něj nalije horká voda, tentokrát až po okraj. Černá káva pak pomalu překapává do skleničky, ze které se pak popíjí.

Kondenzované mléko jako sladidlo

Mezi Vietnamci se uchytilo několik způsobů popíjení kávy. Kromě horké černé kávy je velmi populární pití černé kávy se sladkým kondenzovaným mlékem, které se používá místo cukru. Kondenzované mléko se nalije do skleničky umístěné pod překapávač a překapávaná káva nateče na něj. Silná vietnamská káva ve spojení se sladkým mlékem je opravdovým životabudičem.

Vietnamská ledová káva s kondenzovaným mlékem

Osvěžující variantou je ledová káva, která je oblíbená hlavně jižních oblastech země, kde panuje teplejší podnebí než na severu. V tomto případě se horká překapaná káva nalije do vyšší sklenice plné ledu a počká se, až se ochladí. Opět se může dosladit kondenzovaným mlékem.

Ve 40. letech minulého století vymyslel majitel kavárny v Hanoji Giang Café tzv “ca phé trung” neboli kávu s vejcem. Na horkou vietnamskou černou kávu se nalije vyšlehaná pěna z vaječného žloutku a kondenzovaného mléka. Nyní tuto vietnamskou kávovou specialitu lze ochutnat v kavárnách po celé zemi.

Mě si vietnamská káva získala svou chutí připomínající čokoládu nebo vanilku. Tu kávové boby získávají tradiční pražením na máslovém oleji. Ve spojení s kondenzovaným mlékem je potom vietnamská káva opravdovou lahodou.

 Pěstování kávy je dědictvím po francouzských kolonizátorech

I když se na většině kávových plantážích nyní pěstuje kávovník druhu Robusta, původně se ve Vietnamu začalo s pěstováním Arabiky. První kávovník Arabiky do země přivezl v roce 1857 francouzský katolický misionář. Kávovníky byly nejprve vysazovány u katolických kostelů v některých severních provinciích jako Phy Lu a Ha Nam. Postupně se pěstování Arabiky rozšiřovalo i do provincií v centrálním Vietnamu. Po určité francouzští kolonizátoři, kteří v té době Vietnam ovládali v rámci kolonie Francouzská Indočína, došli k názoru, že pěstování Arabiky není dostatečně ekonomicky výhodné a rozhodli se vyzkoušet jiný druh kávovníku. V roce 1908 dovezli z Konga kávovníky druhu Robusta a začali je pěstovat v oblasti Centrální vysočiny.

Robustě, která obsahuje dvakrát více kofeinu než Arabica a její chuť je více hořká, se ve zdejších klimatických podmínkách velmi dařilo a kávové plantáže se začaly rozšiřovat. Velmi populární mezi pěstiteli kávy se stala oblast kolem města Buon Ma Thuot. Tomuto regionu na Centrální vysočině se nyní říká “Království kávy”. Právě odtud pochází nejvíce vietnamské kávy a zde jsem také vietnamskou kávu poprvé ochutnala.

Kávové plantáže na vietnamské Centrální vysočině

TIP: Láká vás zájezd do Vietnamu plný ochutnávek výtečné kávy, jídla a dalších místních nápojů. Zájezd Všechny chutě Vietnamu kombinuje návštěvu památek s kurzy vaření, ochutnávkou tradičním pokrmů a mnoho dalšího. 

Káva hraje ve Vietnamu důležitou úlohu

Úspěšné pěstování kávy v minulém století narušily války probíhající na území Vietnamu. Nejprve první indočínská válka vedená vietnamským osvobozeneckým hnutím proti francouzským kolonizátorům a poté krutá vietnamská válka.

S opětovným pěstováním kávy ve velkém se začalo po roce 1986. Země se tehdy potýkala s tíživou ekonomickou situací, většina obyvatelstva žila v chudobě a sovětské modely kolektivizace nepomáhaly. Proto se vietnamská komunistická vláda rozhodla zemědělství reformovat.

Původní velká zemědělská družstva byla rozpuštěna a nahrazena menšími soukromými pozemky. Do oblasti Centrální vysočiny v severní části jižního Vietnamu se za prací přestěhovaly statisíce lidí. Díky pěstování kávy a jejímu vývozu se zbídačený Vietnam postupně začal stavět na nohy a s ním i zdejší obyvatelstvo. Zatímco ještě na počátku 90.let minulého století z Vietnamu pocházelo 0,1 % světové kávy, nyní je to již 20 %.

Vietnamci se na kávě stali závislí. Nejen v tom smyslu, že pěstování a obchod s kávou je nyní pro mnohé živobytím, ale pití kávy se ve Vietnamu stalo součástí každodenního života.

Kavárny dneska naleznete po celém Vietnamu

Co ochutnat ve Vietnamu už víme, teď přichází další otázka – kdy je ta vhodná doba na cestu? To Vám přesně pordadíme vjednom z našich minulých článků Kdy jet do Vietnamu.

USA Průvodce – Pike Place Market v Seattlu

Americký Seattle může nabídnout výjimečný cestovatelský zážitek:  trh Pike Place Market v historickém přístavu. Radnice města ho chtěla v 50. a 60. letech minulého století srovnat se zemí a postavit na jeho místě obří parkoviště. Nakonec se ale rozhodla jinak a je to dobře.

Kousek Evropy v rodné zemi supermarketů

Připadal jsem si tam spíš jako někde v Evropě nebo v Asii. Ne že by v Americe třeba čínské čtvrti v San Francisku nebo i na jižním Manhattanu místy nepůsobily „neamericky“. Ale tržnice Pike Place Market bere ztečí všechny vaše smysly. Pouliční muzikanti navozují atmosféru časů dávno zašlých. Na nos útočí všudypřítomný pronikavý odér čerstvých ryb, který se mísí s vůní květin, grilovaného masa, čerstvého pečiva, zeleniny, cukrářských dobrot a já nevím čeho všeho ještě.

Pohled na zboží všeho druhu je pastvou pro oči. Nabízí se ochutnávky sýrů, vína, broskví, cukrovinek. A ti skuteční fajnšmekři ochutnávají i vzorky syrových ryb.

Mike je trhovec se vším všudy. Jako impresário oslovuje kolemjdoucí a láká je ke svým pultům s ovocem a zeleninou. Některé svěří do péče jednoho ze svých tří prodavačů, jiné obsluhuje sám a rozpráví s nimi, přičemž tak nějak dokáže komunikovat i s dalšími potenciálními zákazníky.

Prodává tady už 41 let a na nedostatek zákazníků si nestěžuje. Obrat byl prý vždycky dobrý a rodinný podnik s hrstkou lidí na výpomoc sice nezbohatl, ale nikdy se také nedostal do nesnází. Pak už se však Mike omlouvá a láká další zákazníky na své vyhlášené broskve.

Česká stopa v Seattlu

Mimochodem, i tady ve vzdáleném Seattlu nechali svou stopu Češi. Muzikanti Ivan Král a Zbyněk Pavlíček na Pike Place Market na střídačku prodávali začátkem devadesátých let francouzské palačinky a snažili se prorazit na místní hudební scéně. V roce 1992 o nich dokonce vyšel profil v deníku The Seattle Times.

Když jsem ho teď po 27 let poslal Zbyňkovi Pavlíčkovi, který dnes bydlí na Floridě, smál se. V profilu se o něm psalo, že byl před příchodem do USA v Itálii a ve Francii. Je sice pravda, že emigroval na Západ z tehdejší Jugoslávie přes Itálii, ale nikdy tam ani ve Francii nehrál. Tendenci přikrášlovat a trochu kořenit realitu evidentně měl i novinář listu The Seattle Times, který se jinak pyšní 10 Pulitzerovi cenami.

TIP: Vydejte se na zájezd do USA. Můžete navštívit národní parky, města či si vyzkoušet celou řadu aktivit.

Barvy, lidé, vůně, chutě

Pike Place Market přežívá v historickém přístavu města Seattle už přes sto let. Jako jeden z nejstarších farmářských trhů ve Spojených státech je i turistickou atrakcí. Ale ne do té míry, že by zahltil návštěvníky prodejem předražených kýčovitých suvenýrů. I ty jsou tady k vidění, ale trh dlouhodobě přežívá díky odbytu místních.

Přespolní návštěvník tady může nasát autentickou atmosféru a pak si labužnicky vychutnat oběd nebo večeři připravené z opravdu čerstvých surovin.

„Je tady tak živo. Tržnice je plná barev, lidí, vůní a chutí,“ vysvětluje Jonathan z Edmontonu v Albertě, co ho sem z nedaleké Kanady přitahuje.

Výsledek podnikatelské inspirace i historických konfliktů

Tržnice vznikla tak trochu jako východisko z nouze: celkem bohatý podnikatel v nemovitostech Frank Goodwin a jeho bratři vlastnili na začátku dvacátého století pozemky, na kterých tržnice dnes stojí.

Farmáři a rybáři potřebovali někde prodávat a přilehlá Pike Street byla zavedeným místem, kde svou produkci a úlovky nabízeli přímo z povozů. Tím ale pochopitelně brzdili dopravu. Frank Goodman proto v roce 1907 přišel s plánem vybudovat řadu desítek krytých dřevěných stánků na jeho pozemcích, které by byly k pronajmutí. Ten se velmi úspěšně realizoval a tržnice pod střechou byla na světě.

Po vypuknutí 2. světové války rozhodla americká federální vláda o internaci všech občanů s japonskými kořeny. To mohlo za válečného stavu znít pochopitelně, ale fakticky to znamenalo uvěznění asi 110 000 až 120 000 tisíc lidí, kteří se neprovinili ničím jiným než svým původem, v táborech, které silně připomínaly ty koncentrační v Evropě. Pro Pike Place Market, to mělo za války docela vážné dopady, protože většina trhovců byli právě Američtí Japonci.

Po roce 1945 pak měli jiní developeři a část politiků na radnici Seattlu celkem pochopitelně jiné představy o tom, jak využít atraktivní lokalitu na strategickém místě u přístavu cestou do centra města. V 50. letech minulého století tak vznikl projekt demolice tržnice a stavby nového superhotelu s velkými garážemi. Později se objevil ještě ambicióznější plán, který by radnici nahradil věžáky. Zastáncům zachování tržnice se ale podařilo sehnat přes 63 tisíc podpisů pod petici, která takové plány zhatila.

Dnes se o její správu stará polovládní instituce jejíž jméno se dá asi nejlépe přeložit jako Úřad pro zachování a rozvoj Pike Place Market. Ne, že by nečelila kritice, ne, že by se přinejmenším z některých restaurací a obchodů hodně drahé podniky. Ale celkově si tahle tržnice přece jen udržuje osobitost, jedinečnou atmosféru a charakter.

Exotika i domov zároveň

Potkávám profesionálního pouličního muzikanta Gregoryho. Ten cestoval za hranice Ameriky jen jednou v životě. Ale návštěva Velké Británie a hlavně Francie v něm zanechala hlubokou stopu. Rozhodl se proto přesídlit z rodného New Yorku na druhý konec země.

Jedině tady na trhu prý cítí podobnou atmosféru jako v Evropě – a to ho tady také už čtyři roky drží. Pike Place Market je prostě unikát. Živoucí důkaz toho, že i v rodné zemi odosobněných super a hypermarketů a obřích klimatizovaných nákupních center můžete najít místa, která voní exotikou a domovem zároveň.


Co čekalo za překvapení Víta Pohanku v New Yorku si přečtěte v minulém článku Se štěnicemi na Manhattanu.

10 nejoblíbenějších jídel na Bali

Indonésii tvoří tisíce ostrovů s různými kulturami, a proto není divu, že jídlo je tu stejně pestré a rozmanité. A ani na Bali tomu není jinak. Jídlo na Bali je tu chutné a levné a navíc ho koupíte na každém rohu. Oproti našemu evropskému jídlu je indonéské jídlo neuvěřitelně chuťově pestré. Správný pokrm totiž obsahuje sladkou, kyselou, pálivou, slanou i hořkou chuť. Výhodou je, že lidé na Bali příliš nevaří a i v malé vesničce najdete někoho, kdo má svůj warung.

Na ulicích klidně potkáte Balijce, jak si nese domů v pytlíčku polévku. Restaurace jsou tu také, ale spíš je najdete v turistických oblastech a moje zkušenost je taková, že jídlo tam není zdaleka tak dobré. Již je přizpůsobené vašim chutím. Byla by škoda, když už na Bali jste, jíst jenom v restauracích a neochutnat místní kuchyni. A jaké je to nejlepší jídlo na Bali?

1. SATE jsou marinované kousky grilovaného masa na špejli podávané s arašídovou lehce pálivou omáčkou. Sate může být buď z kuřecího, vepřového nebo rybího masa, občas i z kozího nebo mletých směsí. Hodně oblíbená varianta je sate lilit, která se dělá ze stejných masových směsí, kam se pak přidá ještě nastrouhaný kokos, kokosové mléko a koření. Ze směsi se pak udělají kuličky, které se namačkají na bambusovou tyčku a opečou na grilu. Sate lilit se většinou podává bez omáčky. Stánky se sate se vždy otevírají navečer, uvidíte je podél hlavních cest. Sate patří mezi oblíbená jídla při ceremoniích a oslavách.

2. NASI CAMPUR mají snad v každém warungu (stánky s jídlem). Nasi znamená rýže a campur (čti čampur) mix. Pokud tedy chcete zkusit od každého jídla trochu, dejte si nasi campur. Základem je rýže podávaná s různými balijskými lahůdkami – kousek masa buď kuřecího nebo vepřového, většinou jeden kousek sate, trocha zeleniny, vajíčko, někdy krekry z rýžové mouky a samozřejmě sambal (chilli omáčka). Někde vám dají i porci polévky, abyste se tou suchou rýží nezadusili.

3. BETUTU je velmi oblíbené balijské jídlo a buď existuje v kuřecí variantě (ayam betutu), nebo v kachní (bebek betutu). Kuře nebo kachna se vycpe tradičním kořením, poté se zabalí do banánových listů a pak se naloží do kmene banánovníku a nechá chvíli odpočívat. Nakonec se peče v popelu po dobu 6 až 7 hodin. Výsledkem je pak velmi šťavnaté maso, které se snadno oddělí od kostí. A chutná úplně jinak než to naše pečené. Způsob, jakým se betutu připravuje, připomíná babi guling (opečené prase).

4. NASI GORENG je indonéská smažená rýže. Jídlo, které dostanete snad úplně všude, ale vždy je trochu jinak ochucené. Kdo nemá rád moc rýži, může zkusit místo ní nudle (mie goreng). Na pánvi se nejdříve osmahne šalotka, česnek, přidá se sójová omáčka a chilli omáčka, aby jídlo dobře pálilo. Pak se přidá zelenina (cokoliv zeleného), kousky masa většinou kuřecího, ale můžete si dát i variantu s mořskými plody (krevety, kalamari). A nakonec se vše promíchá s rýží nebo s nudlemi. Na vrch dostane ještě osmažené volské oko. Jedno z nejlevnějších jídel, co si na Bali můžete dát.

TIP: Vydejte se Bali a poznejte místní kuchyni. Na zájezdu na Bali vás český, místní průvodce proveden nejen památky, ale představí vám i balijskou kuchyni a vytipuje místa, kde můžete ochutnat místní speciality.

5. BABI GULING, o kterém si také můžete přečíst v minulém článku o balijské kuchyni, neboli opečené prase je další pochoutka oblíbená mezi místními. Prase se vycpe nádivkou a kořením a pak se pomalu opéká nad ohněm. Výsledkem je pak šťavnaté maso a křupavá kůže. Zpočátku se toto jídlo dělalo jen při zvláštních slavnostech a ceremoniích, ale dnes už si ho můžete dát po celém Bali, ve warungu označeném jako babi guling. Na talíř pak dostanete trochu od každého – samozřejmě rýži a k tomu maso, kůži, zeleninu, škvarky, kousek jelítka a k tomu misku polévky. Hodně warungů najdete kolem Ubudu. Populární warung mezi turisty je Ibu Oka, kde opečené prase můžete zkusit a jídlo tady tolik nepálí, je už přizpůsobené nám turistům.

6. TOFU A TEMPE patří mezi nejrozmanitější potraviny a najdete ho v různých úpravách – jako přílohu, hlavní jídlo nebo jako chuťovku a většinou je smažené, ale může být i naložené v různých omáčkách, nasákne pak do sebe lepší chuť. Tofu se i plní směsí podobné té, jaká je v jarních závitcích. A z čeho se tofu dělá? Vyrábí se srážením sójového mléka s potravinářskou sádrou. Nejprve se sójové boby propláchnou, poté se namočí a nechají se bobtnat. Jakmile jsou dostatečně nabobtnalé, i s vodou se umixují. Následuje vaření při teplotě vyšší než 100 ∞C. Pasírováním vznikne sójový nápoj – surovina pro výrobu tofu, který je potřeba ještě vysrážet. Tempe je taky sója, ale vzniká fermentací. Uvařené sójové boby jsou naloženy do speciální kultury a ta jimi proroste, spojí je a vytvoří tvrdou konzistenci bílé barvy. Už dlouho předtím než lidé objevili jeho výživovou hodnotu, bylo tempe označováno jako „jávanské maso“. Pro místní je to mnohem levnější varianta než maso.

7. PEPES je indonéská metoda vaření, při které se používá banánový list. Ten slouží jako obal. Malý balíček je na obou koncích zašitý pomocí bambusové tyčky nebo párátka a buď může být dušený, nebo vařený. Nejčastěji se používá k přípravě ryb tzv. pepes ikan, ale ryby však nejsou jedinou složkou pro pepes. Mořské plody, maso, kuřecí maso, tofu, tempe, nebo zelenina se dá taky použít. Technika vaření využívající banánový list jako obal je široce rozšířená po celé Indonésii a je známá pod mnoha jmény.

8. LAWAR je tradiční směs obsahující jemné sekané maso, zeleninu, strouhaný kokos a koření. V některých oblastech je lawar připraven z čerstvé krve smíchaný s masem a kořením pro posílení chuti. A to se pak musí podávat bezprostředně po přípravě, v tom teple tady by moc dlouho nevydržel. Na Bali existují dva typy  – bílý a červený. Bílá verze obvykle neobsahuje žádné maso ani krev.

9. TERANG BULAN je sladká palačinka, která se přiklopí nahoře druhou částí. Náplň – ta prostřední část – může být z oříšků, čokolády a nebo rovnou od každého trochu. Terang bulan komplet pak obsahuje oříšky, kondenzované mléko, čokoládový posyp na dort, oříšky, znovu slazené mléko, čokoláda a navrch ještě pořádná vrstva másla. Ano, kalorická bomba to je, ale zkusit se musí. Stánky otevírají vždy po setmění.

10. PISANG GORENG alias smažené banány by měl každý, kdo bude na Bali určitě ochutnat. Stejně jako většina pouličních stánků i tuto dobrotu najdete na ulicích až za soumraku. Banán se obalí v těstíčku z vody a mouky. Těsto se už nesladí, protože se používají zralé banány a sladkou chuť uvolní samotné ovoce. Ve stejném těstě se obaluje klidně i kuře, tofu a další dobroty. Když si smažené banány dáte jako dezert ve warungu, občas vám je posypou nastrouhaným sýrem a polejí čokoládou. Možná vám to přijde trochu zvláštní kombinace, věřte, že to chutná dobře.

Jídlo v Indii – Skrytý půvab Paňdžábské kuchyně

Paňdžábská kultura patří mezi nejstarší a nejživější formy indické kultury. Jedinečnou kulturní krajinu vyznačující se tradičními a utilitářskými aspekty vykazuje právě Indický stát Paňdžáb. Pro nezapomenutelné zážitky je nutné, aby se člověk bez bázně , obav a s vervou ponořil do atmosféry této krajiny. Místní obyvatelé jsou typičtí svým vystupováním, jejich silným egem a výstředním chováním. Překvapí Vás hlavně velkým apetitem k jídlu, silnou a vřelou náručí se smyslem pro skvělou zábavu.

Ihned po mém příletu mě místní obyvatelé zvali svých obydlí. Babičky, tety se div neroztrhly jak mě tahali za líce a zvali na rodinné slavnosti, kterých se zde koná požehnaně. V Amritsáru se traduje: Nejdříve veselí a potom až práce! Důkazem toho jsou zdejší restaurace ve stylu našich kantýn, zvané dhaby. Ty bývají plné místních rodin včetně dětí. Všichni se baví třeba až do půlnoci během celého týdne, bez rozdílu pracovních dní. Ráno a dopoledne cca do 11 hodin nenajdete žádný otevřený krámek. A když se Vám poštěstí nějaký otevřený krámek najít, prodavač z Vás nadšený nebude. Příliš stresu takhle brzo po ránu!

Kouzelný Langar

„V Paňdžábu tedy nikdo a nikdy hlady neumře.“ vysvětloval mi jeden pán. A jak to řekl, tak i bylo. Paňdžáb je domovem Sikhismu a pátého největšího náboženství světa. Hlavním principem Gurdwary, sikského chrámu je Langar. Znamená to bezplatná jídelna, otevřená pro všechny bez rozdílu víry, národnosti, rasy, pohlaví či kasty. Je dotována z dobrovolných příspěvků ve formě jídla i peněz.

gurward-langar

Gurdwara všech Gurdwar je Zlatý Chrám aneb Golden Temple. Langar je největší jídelnou světa, kterou navštíví 100-150 tisíc lidí denně a dostanou najíst všichni zcela zdarma. Langar je jedním z největších kouzel Paňdžábu a všichni zaměstnanci Zlatého Chrámu jsou výhradně z řad dobrovolníků a mají za povinnost se o všechny vždy postarat. Kolikrát spatříte návštěvníky s pytli cukru, zeleniny, nebo brambor.

Hinduisté, bohatí, chudí, staří, mladí sedí spolu, sdílí společný prostor ale také i společné jídlo, které je připravováno a servírované místními dobrovolníky. Pro návštěvníky je k dispozici i možnost ubytování v nedalekých ubytovnách a to také zcela zdarma. Můžete si sem zajít třeba jen na šálek čaje.

Jídlo – pýcha Paňdžábu

Pokud rádi cestujete a ochutnáváte místní kuchyni tak jako já, pak Paňdžáb nesmíte vynechat.

Amritsár je centrem Paňdžábu, ale i jídla. Tradicí Indů z dalekého jihu je tzv. Rodinný kulinářský víkend v Amritsáru. Pořádá se jedenkrát v roce a výhradně v nekomerčním a menším městečku Amritsár. Nemusíte nikam daleko za místními dobrotami, na jednom místě je co jíst, pít, ale i prožít. Víkend se vyznačuje nespočetným množstvím pouličního i tradičního jídla. Připravte se však na stále se tvořící fronty u stánků, které Vás zároveň utvrdí ve velmi dobré kvalitě nabízeného jídla.

Nejdůležitější události dne je snídaně s večeří. Místní kuchyně se neobejdou bez másla, oleje a čaje.

Amritsárská Kulcha – nejtypičtější amritsárská snídaně je Nutri Kulcha- sója s praženým paňdžábským chlebem a Tandoori Chicken- kuře připravené v tradiční peci Tandoor.

jidlo-amritsar-indie

Nejznámějším pokrmem Paňdžábu je Chole Bhature, kombinace cizrny a smažené bhature, společně s Butter Chicken- kuře na másle.

Typickým jídlem, které musíte ochutnat je Phirni. Je to obdoba našeho pudingu se stříbrným jedlým papírem, Soya chaap- sójové kostky v omáčce.

Je to pouze krátký se seznam autentických jídel místních obyvatel, které jsou součástí typického jídelníčku a to bez ohledu na to, zda mluvíme o politikovi nebo farmáři!

Místní speciality, pouliční a malé dobroty dostanete skoro vždy stylově zabalené v novinovém papíru. Mezi nejznámější patří Samosa.

samosa-indie-jidlo

Smažená trojhranná taštička plněná pálivou bramborovou směsí.

Druhou známou dobrotou je smažená zelenina Pakoda. Velice chutné jsou též indické placky plněné bramborem či zeleninou a osmahnuté na másle tzv. Parathy. Paňdžábská kuchyně je hodně sladká a převažuje smaženými jídly. Místní obyvatelé nezapřou lásku k jídlu a jejich postavy jsou zakulacené a velkými pupky.

TIP: Poznejte a také hlavně ochutnejte indickou kuchyni na jednom ze zájezdů do Indie. Zájezdě Opravdová Indie a pláže Goa na 11 dní a cena od 35 890 Kč.

Za vším hledej Tandoor!

Severo-indické jídlo má jednu věc společnou a tou je Tandoor. Proč Tandoor ? Tandoor je nejstarší typ pece, která dodává jídlu velice specifickou chuť. Pece jsou v podobě různě velkých, hliněných nádob. Jako palivo k topení v nich slouží dřevo, uhlí a nebo biomasa. Pokud najdete v menu Tandoori chicken – je to jídlo pečené nebo vařené Tandoorem. Příprava různých pokrmů v Tandooru je dána místní recepturou. Naan.Kulcha- chlebové placky se pečou vždy na vnitřních stěnách Tandooru. Speciální přípravu má i maso, které se marinuje v několika směsích koření. Pečení masa v Tandooru se správnou kombinací koření mu dodá jedinečnou chuť a mix barev od žluté, po červenou i zelenou.

tadoor-indie-jidlo

Indická Čína

Není Čína jako Čína ! Paňdžábská kuchyně je spojení chutí Tibetu a Číny, protože Paňdžáb se nachází v severní části Indie. Indové si však vytvořili svou vlastní podobu čínských nudlí nebo dokonce Dim Sum. Oblíbeným jídlem jsou Tibetské momo knedlíčky. Těsto se připravuje jen z mouky, vody a soli. Poté se tvoří kuličky nebo taštičky, plněné zeleninou nebo mletým masem s indickou masalou. Nutella jako náplň je současným hitem. Někde ji nahrazuje čokoláda, přesto-že to zní divně, stačí ochutnat a pochopíte ! Během Vaší návštěvy severní Indie nemůžete minout stánky s Momos. Ty stojí skutečně na každém rohu a neznám nikoho, kdo by je neochutnal. Momos jsou vařené na páře, ale také i osmahnuté na oleji. Podávají se tradičně s pálivou omáčkou a majonézou.

momo-indie-jidlo

Co jíst a co nejíst

Co jíst a co nejíst? Často kladená otázka každým cestovatelem. Jídlo v Indii není jen o otázce jídla, ale především otázkou životního stylu místních lidí. Kde se stravovat? Jednoduchá odpověď: na ulici! V Indii brzy zjistíte, že život a vše kolem něj se odehrává právě na ulici. Ulice jsou rušné 24 hodin denně, a jeden z důvodů proč, je i ten, že stovky lidí oslova na ulicích bydlí. O to víc jsou místní lidé družnější.

Pamatujte však na jedno základní pravidlo: čím víc lidí u stánku popř. v restauraci, tím víc je jídlo bezpečnější. Čím dříve přijmete stravovací návyky místních obyvatel, tím dříve se Vám vymění střevní mikroflóra a tím dříve se Váš organismus vzpamatuje. Mějte na paměti, jen místní sami nejlépe vědí, jak ve svém prostředí žít! Určitě se vyhýbejte krásným restauracím bez hostů. Ani u nás doma si přece v prázdné restauraci jídlo neobjednáte.


Pro čajové milovníky pak bude indické město Darjeeling naprostý ráj. Přečtěte si článek o této himalájská perle uprostřed čajových plantáží a poznejte toto vysokohorské město obklopené himalájskými velikány.

Austrálie pro gurmány: kde ochutnáte ta nejlepší jídla?

Říká se, že láska prochází žaludkem a pro lásku k zemi to platí určitě také. Ochutnat místní gastronomické speciality je cílem nejednoho cestovatele a pokud za nimi zavítáte do podniků, které již prověřili místní, cizinci i čas, jste na dobré cestě k poznání lokální kultury. Pro ty, kteří přemýšlí nad itinerářem své dovolené v Austrálii a přemýšlí, čím u protinožců potěší své chuťové buňky, máme gastronomické tipy přímo od odborníka na tuto destinaci, Petra, která zde žije již několik let.

Sydney – gurmánské zážitky pro všechny rozpočty

Cestu za gastronomickými zážitky a unikátními restauracemi můžete začít už v Sydney. Ochutnat to nejlepší z australské kuchyně tu můžete s jakkoliv velkým (či malým) rozpočtem. Jednou ze zastávek, které by se daly považovat při návštěvě Sydney téměř za povinnost, je legendární pouliční stánek Harry’s Café de Wheels. Zastávka u něj potěší nejen vaši peněženku, ale také chuťové buňky, nabízí tu totiž vyhlášené meat pies téměř v kteroukoliv denní dobu. Po celém městě je rozseto několik poboček, tu úplně původní ale hledejte v blízkosti mola ve čtvrti Woolloomoolloo.

harrys

Pokud si naopak chcete dopřát opravdu luxusní zážitek a nevadí vám si za něj připlatit, rozhodně si rezervujte stůl v restauraci 360° Bar and Dining na samém vrcholu Sydney Tower. Delikátní pokrmy a koktejly tu k dokonalosti dovede výhled na centrum města.

Na drinky nebo na pivo radí Petr svým klientům vyrazit do The Fortune of War, nejstarší hospody ve městě, která v roce 2018 slavila 200 let od otevření. Je ve skvělé lokalitě, v pěší vzdálenosti od přístaviště Circular Quay a její atmosféra vás vtáhne ihned dovnitř, možná tedy k návštěvě přesvědčíte i ty, kteří běžně hospody nevyhledávají. Skvělé drinky vám připraví také v pivnici Hero of Waterloo, která se pro změnu pyšní titulem jedné z nejstarších pivnic v Austrálii.

TIP: Vydejte se na jeden z poznávacích zájezdů do Austrálie. Poznejte Sydney a to nejlepší z Austrálie a Nového Zélandu na zájezdu To Nej Austrálie a Nový Zéland od 129 990 Kč na 22 dní.

Za dobrým jídlem i pivem se vydejte do hotelu The Australian Heritage Hotel. Je jenom pár minut chůze od The Fortune of War, takže můžete do hotelu pokračovat odtamtud, případně se tu stavte alespoň zvenčí na pár minut obdivovat jeho historickou fasádu. Pokud se rozhodnete zavítat i dovnitř a prohlédnout si interiér, hlad nejlépe zaženete meat pies s hranolkami, dobré místní pivo je tu samozřejmostí.

Byl by hřích, kdybychom k přímořskému městu nepřipojili tip na restauraci s plody moře a rybími specialitami. Ty vám naservírují opravdu výtečné a navíc za rozumnou cenu v Nick’s Seafood Restaurant, kterou najdete v krásné zátoce Darling Harbour. Pro druhý chod si můžete zajet západně od zátoky Darling Harbour do Sydney Fish Market ve čtvrti Pyrmont.

sydneyfishmarket

Je to největší rybí trh ve městě, otevírá se ráno v sedm hodin a otevřeno má až do půl páté. Pro opravdu autentický zážitek se sem ale vydejte raději místo snídaně hned po otevření, mezi sedmou a osmou hodinou ráno.

Cairns – na sever do tropů i za mořskými delikatesami

Cairns se stane zastávkou pro většinu cestovatelů, kteří se chystají lodí k Velkému bariérovému útesu. Nemusí být ale jenom městem, které letmo prohlédnete před vyplutím, jsou tu různé možnosti, jak si užít volné dny, restaurace v tomto pobřežním městě navíc potěší každého milovníka ryb.

V Cairns Nightmarkets se najíte rychle, levně a dobře u některého z mnoha stánků. Do itineráře byste si měli trh zapsat především pro případ, že do města dorazíte v podvečer a rádi byste rychle našli něco k snědku.

Sluníčko, modré nebe a příjemné teploty tu lákají nejen místní k venkovnímu grilování. Nebojte, gril s sebou v kufru vozit nemusíte, stačí nakoupit suroviny a vydat se do centra města na pobřeží Esplanade, kde jsou k grilovací stoly k dispozici zdarma. Po jídle se můžete osvěžit v bazénu a večer se zaposlouchat do zvuků některé z kapel, které tu často hrají. Pro drinky se raději vypravte o kousek dál, do hospody Rattle N’Hum, která je mezi místními velmi oblíbená. Nejen, že je tu umí skvěle připravit, vyhnete se také problémům se zákonem. Konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích je totiž v Austrálii zakázaná, takže by se vám piva u grilování nemusela vyplatit.

Ani na gurmány toužící po luxusním zážitku v Cairns nezapomněli. V Ochre Restaurant, kde servírují krokodýlí maso, a v Salthouse Cairns, kde umí čerstvé ryby a mořské plody připravit naprosto špičkově, nadchnete své chuťové pohárky, počítejte ale s vyšší cenovkou.

salthousecairns

Pokud jste si restaurace právě zapsali na seznam restaurací, které chcete navštívit, raději si připište také doporučení rezervovat si stůl předem. Obzvlášť, pokud se ve městě zdržíte jen krátce, byste mohli být zklamáni, že je plně obsazeno.

Rudý střed má styl

Do srdce Austrálie byste se měli vydat z mnoha důvodů. Jedním je slavná velbloudí farma Kings Creek Station, kde je možné také přenocovat. Je ideální zastávkou na cestě k nedalekému Kings Canyon a večer si tu užijete pravé australské barbecue a až budou okolí osvětlovat jen hvězdy a dohořívající oheň, můžete tu usínat při pozorování noční oblohy a hledání Jižního kříže.

I když stylové restaurace a bary nejsou zřejmě první asociací, která vám přijde na mysl, když si představíte poušť, i ty tu najdete. Jedním z nejlepších míst, kde si po celodenním cestování objednat dobré pivo, je Bojangles Saloon Alice Springs s originální výzdobou a nezaměnitelnou atmosférou. Ti, kdo se rádi nejen dobře najedí, ale také si poslechnou živou hudbu nebo si zahrají kulečník, by se cestou měli zastavit v Outback Pioneer Hotel and Lodge. Můžete si dokonce vybrat, jestli budete vařit sami, nebo si objednáte z menu. Servírují tu výtečné burgery i pizzu, na barbecue stolech si ale můžete ugrilovat cokoliv, na co máte zrovna chuť a zapít to něčím ostřejším. Outback Pioneer je jedním z mála míst, kde je v této oblasti možné sehnat alkohol.

A gastronomickou jízdu po Austrálii zakončíme tipem pro ty, kteří si potrpí nejen na skvělé jídlo, ale také na to, kde je servírováno. Petr doporučuje večeři Tali Wiru od Ayers Rock Resort, která se odehrává v poušti s výhledem na Uluru.

uluru

Je zážitkem pro (téměř) všechny vaše smysly – chuťové buňky nadchne místní kuchyně, doléhat k vám budou zvuky pouště a Uluru předvede v západu slunce úžasné představení jen pro vás.

O dobré jídlo a originální podniky opravdu není u protinožců nouze. Ty samozřejmě ale nejsou jediným důvodem, proč se sem vydat. Můžete tu obdivovat neskutečné přírodní krásy, vydat se za divokými zvířaty do volné přírody a poznávat Austrálii ze země i z mořské hladiny.

Podívejte se na fotoreport z cesty po tom nejlepším, co Austrálie nabízí.

Je libo avo toast či dušené kuřecí pařátky? Dvě možnosti jídel na Bali

Bali je nejvíce turisticky navštěvované místo v celé Indonésii. O tom není pochyb. V některých částech ostrova jako Canggu či Seminyak si připadáte, že byste rovnou mohli být na australské Bondi Beach – všude samí krásní, mladí, opálení, vyrýsovaní lidé co by jako vystoupili z fashion magazínu. Přidejme k tomu surf zaháknutý na skutru a máme odpovídající skupinu místních turistů.

Což nás vede k tomu, že aby tito lidé tak krásně vypadali, musí také jíst odpovídající stravu. Nejlepé takovou, která je vegan, raw, bez všech konzervantů, ozdobená okvětním lístkem a nejlépe posvěcená místním šamanem. Díky tomu na Bali je neskutečné množství kaváren a restaurací, kde vám naservírují avokádový bezlepkový chleba, raw dezerty z kokové mouky, či za studena lisované džusy ze špenátu.

IMG_7785

Je ale pravda, že místních indonésanů v těhle typech restaurací moc neuvidíte. Ti totiž preferují jiné pochoutky.

Bakso

Kolem 5 hodiny odpolední do ulic vyjíždí kárka tažená místním silákem a zároveň kuchařem. Ten cinkáním cestou naznačuje, že je čas na svačinu.

Tuto výbornou polívku si můžete dát buď přímo na místě do misky (nevím a ani nechci vědět, jak misky pán po jídle umývá, když tam nemá tekoucí ani žádnou jinou vodu).

Další, mnou preferovanou možností, je si vzít polívku domů v sáčku. Logicky. Do něho vám pán dá nudle, petrželku, několik různých velikostí kuřecích knedlíčků (sem tam některý na skusu v puse křupne – přece by nevyhodili chrupavky), osmažené tofu a pokud budete mít štěstí tak i napařené kuřecí pařátky. No neřikejte, že by jste byli jako moje česká kamarádka, co tady bydlí rok, a v životě ani jeden neměla?!

Gado Gado

Typická indonéská svačina. Má mnoho podob, ale co všechny variace spojuje je omáčka z roztlučených buráků. Ta se nalije na dušenou zeleninu, někdy na kostičky nakrájenou ztuhlou rýži, někdy brambory, osmažené tofu a vařené vejce. Chuť je to ze začátku nezvyklá a asi ne pro každého, ale časem si na ni zvyknete a jídlo vám začne chutnat.

gado gado

Nasi goreng

Indonéská klasika připravovaná z osmažené rýže s nakrájenou zeleninou kde vám ještě nahoru kopeček překryjí osmaženým vejcem. Za 20 Kč máte talíř plný jídla. I pro to je to nejpopulárnější indonéský pokrm. Jen pamatujte, že v Indonésii se oleje nebojí. Pravidlo čím víc tím líp tady platí dvojnásob. To samé se vztahuje na chilli papričky, ze kterých dělají omáčku sambal. Tu přidávají vždy, všude a do všeho. Výraz “tidak pedas” (ne ostré) by si měl zapamatovat každý cestovatel s citlivějším žaludkem.

TIP: Ochutnejte místní speciality přímo na Bali a zájezdu Poznávací zájezd krásy Bali s českým průvodcem od 42 990 Kč.

Babi guling

Největší pochoutka na závěr – pečené prasátko. To je pak i s hlavou pěkně vystavené v prosklené vitrínce nejlépe přímo u rušné silnice několik dní tak, aby mu prostě nešlo odolat.

IMG_6911

Místní by se po něm mohli utlouct, jak to mají rádi. Nejvíc jim chutná, když dostanou naservírovaný bůček (jak jinak, aspoň něco s nimi máme v Čechách společné). K tomu si přikusují vyškvařenou prasečí kůži. Vše polijí již zmiňovanou omáčkou sambal z chilli a k tomu pojídají rýži. Nejlépe to pak ještě chutná, když se to jí bez příboru jen tak rukama.

IMG_6912

Čím to teď všechno zapít?

Pokud budeme pít jako místní tak to nebude pivo (i když sem tam nějakého indonésana uvidíte s Bintangem v ruce). Bude to spíš ledový čaj, který je v tomto horku ideální. Jen další doporučení je říci předem “tanpa gula” (bez cukru), pokud se tedy nechcete zpátky domů vrátit s cukrovkou. Místní se mimo jiné již zmíněného oleje a chilli také nebojí používat cukr. Mám na mysli 3 polévkové lžičky do jednoho kelímku.

Toto je ale jen krátká zmínka indonéských delikates. Pokud člověk cestuje, tak jedna z věcí jak poznat místní kulturu a tu pravou stránku té země je žít jako místní obyvatele. A proč rovnou nezačít u místního jídla a pití na Bali – zvlášť když ho mají tady tak dobré.

Nadchlo Vás Bali a místní speciality. Vyberte si jeden ze zájezdů na Bali a poznávejte místní kulturu, památky a kuchyni.