Projížďka na kole po ostrově Cat Ba

Ostrov Cat Ba je největším ostrovem oblasti Tonkingského zálivu. Je součástí oblíbené zátoky Ha Long, do které se ročně vydávají miliony návštěvníků, aby si prohlédli jeden z novodobých přírodních divů světa. Městečko Cat Ba na jihu ostrova je výborným výchozím bodem pro výpravy po okolí. Nejen, že odtud denně vyplouvají výletní lodě do zátoky Ha Long a Lan Ha, ale velmi snadné a zajímavé je i poznávání samotného ostrova, který není až zas tak velký, aby se nedal projet třeba na kole.

Půjčovny jsou na každém kroku

Většina těch, kteří se rozhodnou vydat poznat přírodní krásy Cat Ba, si půjčí skútr. Půjčovny motorek jsou prakticky na každém rohu. S půjčovnami kol je to již horší. Když už jsem našla místo, kde půjčují i kola, byla v hlavní nabídce dvoukola, na kterých se dvojice mohou projíždět z přístavní promenády k blízkým písečným plážím. Na cestu do vnitrozemí to ale není. Nakonec jsem ale našla místo, kde měli i obyčejná horská kola a tak jsem se mohla vydat na celodenní objevnou projížďku ostrovem.

Přítomnost dvouproudé silnice lemující přístavní promenádu města mi přišla trochu nepochopitelná, vzhledem k tomu, že po ní během dne projelo jen pár motorek a zásobovacích dodávek. Prakticky zela prázdnotou. Zřejmě to bylo tím, že jsem se v Cat Ba Town ocitla mimo hlavní turistickou sezónu. Silnice vedoucí vnitrozemím ostrova byla ještě prázdnější.

TIP: Láká Vás dobrodružství mimo turistické trasy? Vydejte se na zájezd do Vietnamu a poznejte i ta méně známá místa. Velká cesta Vietnamem a poznejte nejen zátoku Halong od 58 890 Kč.

Jeskyně Hang Quan Y

Ostrov Cat Ba je posetý vápencovými homolemi porostlými hustou vegetací. Silnice vedoucí ostrovem jsou většinou v dobrém stavu a terén je pro jízdu na vypůjčeném horském kole až na několik úseků nenáročný. První trošku náročnější úsek jsem musela překonat asi čtyři kilometry za městem, kdy jsem nakonec ze sedla kola slezla a část kopce vytlačila. Dostala jsem se do krátkého průsmyku mezi dvěma vápencovými kopci, na jehož druhé straně se rozkládalo údolí. A tam se již opět jelo z kopce. Dojela jsem do vesnice Hai Son, která stojí na druhé straně údolí. Zde se nachází jedna z četných jeskyní, které se na ostrově ukrývají.

Jeskyni Hang Quan Y se také říká Nemocniční jeskyně. Útroby vápencové homole zvedající se nad vesnici sloužily během vietnamské války jako útočiště a operační štáb Vietcongu a také nemocnice. Odtud pochází její jméno. Vystoupala jsem k velkému skalnímu oknu, kde je vchod do průchozí jeskyně.

TIP: Jsi mladý cestovatel nebo cestovatelka s duší dobrodruha. Přidej se ZDARMA do klubu GOUČKO a poznej stejně naladěné cestovatele kdekoliv se nacházíš. Už žádné FB skupiny. Více info zde.

vietnam-dovolená — Východ z nemocniční jeskyně

Odtud jsem měla vesnici a údolí jako na dlani. Zaplatila jsem malý poplatek a vydala se na prohlídku betonových sálů zabudovaných v jeskyni. Většina sálů byla prázdná. Jeskyni jsem opustila východem na druhé straně hory, nasedla na kolo a pokračovala dál do vnitrozemí k další jeskyni, kterou jsem našla zaznačenou v mapě.

Jeskyní Trung Trang na vlastní nebezpečí

Po necelých 4 kilometrech jsem dojela k ceduli upozorňujícím na občerstvení u jeskyně Hang Trung Trang. Místo ale vypadalo opuštěně. Po stezce vedoucí lesem jsem došla až ke vchodu do jeskyně, který byl ale zatarasen železnými mřížemi a dovnitř se nedalo dostat. Zdálo se, že v únoru tu s návštěvníky nepočítají. Do jeskyně jsem se ale nakonec stejně dostala.

Pár desítek metrů dál po silnici byla další cedule upozorňující na tuto jeskyni a stezka vedoucí otevřenou bránou do lesa mě dovedla ke schodišti nalepenému na skalní stěnu vedoucímu ke vchodu do jeskyně. Kousek od skalní stěny bylo rozestavěné betonové schodiště stoupající kamsi k nebi. Nikdo z dělníků tu ale nebyl.

stezka-na-vrchol-Ngu-Lam-1-1281469846-1553843499280.jpg — Stezka na vrchol Ngu Lam

Sama jsem u jeskyně byla ale jen zdánlivě. Když jsem vystoupala po schodišti nalepeném na skále až ke vchodu do jeskyně, který byl ale zahrazen železnou bránou, uslyšela jsem z útrob jeskyně anglicky hovořící hlasy. Nějací turisté zřejmě přelezli bránu a vydali se jeskyni prozkoumat. Chvíli jsem váhala a obhlížela bránu, ale pak jsem se odhodlala a udělala to samé, co anglický pár, který jsem poté v jeskyni potkala. S čelovkou v ruce jsem si prošla chodby s krápníkovou výzdobou a došla až k zamřížovanému východu, před kterým jsem předtím z druhé strany stála.

V současné době je již ono vzdušné schodiště dokončené a v letních měsících se po něm do jeskyně dostávají stovky návštěvníků.

Národním parkem Cat Ba na vyhlídku Ngu Lam

Další zastávku, kterou jsem během projížďky na kole po ostrově nemohla vynechat, byl Národní park Cat Ba. Národní park zaujímá asi třetinu plochy ostrova a tropická džungle je domovem spousty jedinečných druhů rostlin a živočichů. Domov zde má i kriticky ohrožený hulman zlatohlavý. Z původně několikatísícové populace této opice zůstalo na ostrově již jen pár desítek jedinců. V roce 2004 byl park organizací Unesco zařazen do světové sítě biosférických rezervací.

Zaparkovala jsem kolo u brány, zaplatila vstupní poplatek a vydala se na dvouhodinovou procházku po stezce vedoucí na vyhlídku na kopci Ngu Lam, který dosahuje výšky 210 m. n m. Parkem vede několik dalších a delších stezek, na které je ale dobré se vydat s průvodcem.

Čím blíže jsem byla vrcholu, tím byl výstup strmější a náročnější. Kousek pod vrcholem Ngu Lam stojí betonový altánek a výhledy z vrcholu na krajinu posetou vápencovými homolemi pokrytými zelenou vegetací jsou moc pěkné. Po cestě jsem v houstí zahlédla hada a kolem poletovali ptáci. Na opice jsem ale štěstí neměla.

Zastávka na pláži

Na rozcestí před bránou parku jsem odbočila doleva na silnici vedoucí směrem na pobřeží. Následující asi dvoukilometrový úsek byl opět náročnější a chvíli jsem kolo musela tlačit do kopce. K pobřeží jsem ale již opět šlapala z kopce a široká nově vypadající pobřežní silnice směřující na jih zpět do Cat Ba Town mě dovedla přes údolí vyplněné močály a jezírky do malé vesnice.

Po dalším kilometru jsem dojela k pláži s barem a houpacími sítěmi. Na chvíli jsem si do jedné z nich lehla a pozorovala čtyři Vietnamky sbírající škeble ze dna, které obnažil odliv. V písku se povalovaly tisíce vývrtkovitých ulit. Pár jsem si jich vzala na památku a vydala se na poslední část cesty. Do města to bylo už jen pět kilometrů. Cesta uběhla rychle. Celkem jsem za sebou měla okolo 37 kilometrů.

Jak jinak poznat cizí zemi než ochutnáním místních speciality. A jak že chutná Vietnam? Přečtěte si ve článku o místní kuchyni, co dobrého v této exotické zemi musíte ochutnat.