Chystáte se do Nepálu a nebo přemýšlíte, zda-li Everest trek je ten pro vás? Nevíte, co od treku očekávat? Hledáte tipy na to, co si sbalit s sebou? Čtěte dál a dozvíte se pár tipů na to, jak se na trek připravit.

Jídlo na treku

Hlady na treku nebudete. I když Nepál není vyhlášená gurmánská destinace, jídlo je zde chutné a určitě je z čeho vybírat. Největší výhoda trekování v Nepálu je, že jsou zde připravení na turisty. To znamená, že si nic nemusíte brát na trek s sebou. V hotelu i po cestě na treku dostanete teplé, čerstvé jídlo. 

Většina lidí je překvapena možnostmi výběru jídel a potravin na treku. I ve výškách nad 4,000m je možné k dostání čerstvé pečivo, maso, a zelenina. Místní nosiči chodí denně tam a zpátky a nosí zásoby do hotelů, takže i v základním táboře Everestu můžete posnídat vajíčka s chlebem, na svačinu si dát snickersku a zapít to coca-colou. 

Nabídka snacků na treku

Výběr jídel je veliký – na menu naleznete pizzu, špagety, sendviče, či různé variace smažených nudlí a rýže. Ovšem nečekejte zázraky. V místní kuchyni vaří každý, kdo udrží pánev v ruce, a tak kvalita pokrmů je diskutabilní.

Největší jistota je sázet na místní nepálské jídla jako je dal bhat (rýže, čočková polívka, zelenina, papad, pálivá omáčka). Výhoda dal bhatu je, že je to tzv. “bezedný” pokrm. Na talíř vám budou přidávat dokud neřeknete dost. Určitě je to jasný vítěz v poměru cena vs kvalita. Další dobrá volba jsou dušené knedlíčky momo nebo sherpa stew, což je taková česká polívka alias co dům dal (těstoviny, zelenina, brambory). 

Nepálská Sherpa stew

NEZAPOMEŇTE: Je od vás očekáváno, že budete jíst v hotelu, ve kterém jste ubytováni. Ceny za ubytování jsou minimální a hlavní výdělek mají místní z marže na jídle. Pokud nebudete mít večeři ve svém hotelu, tak vám naúčtují výrazně vyšší cenu za pokoj. Toto pravidlo je striktní a platí v naprosté většině lodží.

S masem je to na treku horší. V nabídce sice je, ale porce jsou malé. Navíc místní s oblibou jedí veškeré kůže a chrupavky, takže z toho, co dostanete naservírovaného, není až tolik k jídlu.

Ceny na treku

Ceny úměrně rostou s vystoupanou nadmořskou výškou. Dal Bhat, který stojí v Saleri či Lukle 300RP vás může stát ve 4,000m až 1000RP ($10 USD).

Víceméně lze říct, že ceny jsou srovnatelné, či o něco levnější jako v Čechách. Na začátku treku je vše za pár korun – čaj od 20kč, hlavní jídlo od 70kč. S výškou jdou ceny nahoru – čaj 35kč, jídlo od 120kč. Toaletní papír stojí od $1 na začátku treku po $4 u base campu.

Co si vzít s sebou

Oblečení zde nebudu vypisovat, to si každý rozhodne sám. Rozhodně ale doporučuji tzv. funkční, rychleschnoucí oblečení. Bavlna vám ve vysokých výškách přes noc neuschne. 

Pár tipů na věci, které se vám můžou hodit: 

  • Přezůvky – lehké žabky do sprch a na chození po chatě.
  • Pytlíky různých čajů a jiných horkých nápojů (v lodžích se dá levně koupit termoska horké vody).
  • Kolíky na prádlo a trochu pracího prášku.
  • Navlhčené ubrousky (na posledních pár nocí, kde neteče voda).
  • Látkový kapesník – nejsou po vás odpadky, dá se každý den oprat, budete si moc šetřit drahý toaleťák na lepší věci. Věřte, že budete opravdu budete rádi, že ho máte!
  • Spacák – narozdíl od ostatních treků v Nepálu ho na treku na Everest budete potřebovat hned během druhé či třetí noci.
  • Prášky na dezinfikaci vody – i když všude prodávají vodu balenou, prášky vás vyjdou levněji a nezanecháváte za sebou zbytečné odpadky.

Co je dobré koupit v Káthmandú –  všechno oblečení a veškerou výbavu (kromě obuvi). Mají obrovký výběr, slušnou kvalitu, a výborné ceny.

Kvalita ubytování

S místními lodžemi budete mile překvapeni. Ubytování s ohledem na to, kde je, a že vše muselo být přinesené na zádech sherpů, je nadstadartní. V naprosté většině máte vlastní pokoj s postelí (s polštářem, povlečením a dekou), vlastní koupelnou se splachovacím záchodem a se sprchou. S teplou vodou je to horší – buď jsou společné sprchy za poplatek a nebo mají jen vodu studenou.

Poslední noc na treku v Gorakshepu není už tekoucí voda vůbec, což se dá na jedno přespání vydržet. 

Toalety a koupelna v místech, kde už není tekoucí voda

Zase platí pravidlo, čím výše jste, tím nižší je kvalita a množství hotelů.

Pamatujte, že bude zima. Teploty v noci klesají klidně i pod 0 stupňů. Na pokojích není topení, a tak se všichni sdržují v hlavní místnosti, kde od 19 hodiny zatápí v kamnech.

Ukázka ubytování na treku

Zásuvky na elektřinu jsou někde i na pokojích na začátku treku, později vám za poplatek nabijí v hotelu telefony a powerbanky.

Náročnost treku

V porovnání s náročností ostatních populárních treků v Himalájích patří trek do základního tábora Everestu k těm náročnějším. Pohybujete se ve vysokých nadmořských výškách a tak vás může postihnout vysokohorská nemoc. Trek je to dlouhý (12 dnů minimum). Denně zdoláváte vysoké převýšení a dlouhé vzdálenosti, přičemž nosíte na zádech všechny věci (i 10kg). 

Příprava na trek

Celkově by na něj měl jít člověk fyzicky zdatný a zvyklý sportovat. Nemusíte být vrcholový sportovec, ale sport by vám určitě neměl být cizí.

Je dobré 2-3 měsíce před trekem začít vyrážet do terénu. Choďte na procházky, běhejte, cvičte v posilovně. Vyrazte na denní tůru do přírody. Cokoliv, jen se hýbejte, ať pak nemáte šok. Na treku se chodí kolem 6-7 hodin denně a za jakoukoliv přípravu budete vděční. Hlavně si také pak trek více sami užijete.

Čeho se vyvarovat

Pravidlo číslo 1. – neberte si do Nepálu nové boty, nebo nedejbože si boty nekupujte až v Káthmándú. Jak jednou máte puchýř, tak se s vámi potáhne celou dobu (ve vysokých nadmořských výškách se všechno špatně hojí). Boty si určite rozšlápněte doma (zde nemyslím chození doma po koberci jeden večer). Běžte v nich na pár procházek, pár delších túr po přírodě. Divili byste se kolik lidí dělá tuto chybu s obuví a pak na treku trpí.

Nedoporučuji jet v hlavní sezoně – pokud nemáte rádi kolem sebe doslova davy lidí, vyhněte se dubnu a říjnu. Ceny jsou vyšší, lidí je více. Cestou mimo sezonu také pomůžete místním, kteří v ostatních měsícíh jsou bez práce. Hlavní otázka tedy je – kdy jet do Nepálu? Doporučuji měsíce září, listopad a květen.

Nepijte alkohol – to pivo za tu bolest hlavy v těch vysokých nadmořských výškách opravdu nestojí. 

Dodržujte aklimatizační dny – pokud jdete s průvodcem, tak ten vám přesně naplánuje, kdy a kde je lepší se zdržet. Z pravidla platí, že se zůstává 2 noci v Namche Bazar a 2 noci v Dingboche, kde v obou případech přes den jdete na výšlap o 500m výš a pak sestoupáte na noc zpátky dolů.

Je nutné mít průvodce?

Ve skratce – ANO! Místní průdovci zastávají 3 funkce:

1. V bezpečí vás dovézt z bodu A do bodu B.

2. Informativní, kdy vám řeknou něco o nepálské kultuře, místních tradicích a hlavně horách kolem vás.

3. Zajistí vám ubytování. Sice se asi neztratíte, kdyby jste šli sami, ale ubytování si jen tak dopředu nezarezervujete. Pamatujte, že jste v místě, kde neexistuje online booking. Často se stává, hlvaně v hlavní sezoně, že hotely jsou plné, a že ti, co vyrazili sami bez průvodce, musí spát ve stanech. A věřte, že po celodenním treku, náročných podmínkách a teplotách pod bodem mrazu je noc ve stanu to poslední, co byste si přáli. 

Nespoléhejte se, že najdete průvodce na místě. Je lepší si ho domluvit dopředu. Dobří průvodci jsou často rezervováni na dlouhé měsíce dopředu.

Fotka s průvodcem

Letět do Lukly či jít pěšky

Já jsem úsek šla pěšky a zpětně mohu říci, že bych doporučila raději letět. Pokud přemýšlíte nad penězi, pak chůzí neušetříte – cenově vás to vyjde stejně (cena letenky pokryje náklady na ubytování a jídlo během 3 dnů treku). Cesta je velmi náročná. Každý ze 3 dnů ze Saleri do Lukly byl náročnější, než kterýkoliv den hlavního treku. Jdete denně i přes 20km, na nohách strávíte i 9 hodin, výhledy máte minimální. Sice cestou nikdo nejde, ubytování je levné, ale podle mého názoru to za to nestojí. Zbytečně tím vyčerpáte síly na trek před vámi.

Letiště v Lukle

Everest v číslech

Jakou cestu zvolíte zpátky je už na vás. Často se chodí tou stejnou bez teď už nepotřebných aklimatizačních zastávek. Ten úplně minimální čas, který budete potřebovat na celý trek pak vychází na 12 dní. 

Pokud už ale jste na treku, tak bych doporučila si to protáhnout o 1 náročný přechod (Cho La Pass nebo Renjo La Pass) či o jezero Gokyo. Obě možnosti jsou s minimálním množstvím turistů a určitě stojí za to vidět. 

Jezero Gokyo

Na fotky a co od každého dne na treku čekat, si můžete přečíst v minulém článku Trek do základního tábora Everestu – den po dni fotoreport

Napsat komentář