Když jsem v létě přiletěla do Washingtonu D.C., tak jsem kombinací desetihodinové cesty, hledáním koleje na kampusu univerzity a časového posunu, padla do postele už před devátou. To mělo samozřejmě za efekt vstávání už v pět ráno a nemožnost znovu usnout. Po tom, co jsem tedy mé první americké ráno strávila s Netflixem, řekla jsem si, že druhý den už jet lag využiju produktivněji. Pro jistotu jsem si nastavila budík na pátou a asi jedinkrát v životě jsem neměla problém opravdu z postele vystřelit. Začínala totiž moje „self-guided tour“ po monumentech při východu slunce.

Hodila jsem na sebe sportovní oblečení, jelikož mě nečekala jen krátká procházka, a vyrazila jsem na první metro. To mě z kampusu George Washington University, nacházející se na západním konci National Mall, odvezlo na druhou stranu ke Capitolu. Po krátké cestě metrem na mě už čekal úsvit a já jsem si to zamířila přímo k této americké ikoně.

Capitol

Rozhodně jsem v tu dobu nebyla vzhůru jediná. Potkávala jsem lidi, kteří pravděpodobně již takhle brzo mířili do práce a také spoustu lidí, kteří si šli se svítáním zaběhat. Rozhodně to ale bylo podstatně méně lidí než během dne uprostřed léta. A teplota pro procházku byla taky výrazně nižší než běžných, letních 30 stupňů. Zkrátka to byl ideální čas na to se projít, objevit můj nový domov a také získat fotografie monumentů během zlaté hodinky a bez lidí.

Od Capitolu jsem se vydala k budově Nejvyššího soudu, která byla takto ráno ještě úplně opuštěná. V následujících týdnech jsem jí vídala spíše v obležení nejrůznějších protestujících. Poté jsem se již vydala přímo na National Mall – to je ten ikonický, 3 kilometry dlouhý, park táhnoucí se mezi Capitolem a Lincolnovým památníkem.

Washington Monument

Uprostřed se tyčí Washington Monument, téměř 170 metrů vysoký obelisk, který udává vzhled siluety města – žádná stavba nesmí být vyšší, a proto ve Washingtonu D.C. nenajdeme obrovské mrakodrapy. V těsné blízkosti National Mall pak lze najít mnoho významných monumentů.

V polovině mezi Capitolem a Monumentem se nachází většina budov národních muzeí, tzv. Smithsonians. Ty nabízí vstup zdarma a prezentují nejrůznější obsáhlé sbírky. Muzea ale měla samozřejmě takto brzo zavřeno a já je navštívila postupně až během mého pobytu. I tak mě ale zaujala jedna z muzejních budov The Castle, která architektonicky značně vybočovala mezi ostatními budovami ze světlého kamene.

Od Monumentu je možné se vydat směrem na sever, kde se nachází Bílý dům. Výhled na něj je ale lepší z druhé strany, směrem k National Mall jsou totiž jeho zahrady. Za Monumentem se nachází Památník druhé světové války, který má podobu velké fontány, jenž je ohraničena 50 sloupy připomínající vojáky z 50 amerických států. Od tohoto památníku jsem se vydala na druhou stranu od Bílého domu, a to k jezírku Tidal Basin. Na jeho druhém břehu je umístěn Památník Thomase Jeffersona a takto ráno byl vidět krásně jeho odraz na klidné hladině.

Thomas Jeffereson Memorial

V tomto momentu už ale byla zlatá hodinka úplně fuč. Můj jetlag ale neodcházel a ukázalo se, že jsem nebyla na koleji jediná Evropanka s tímto problémem. Následující den jsem tedy opět s několika dalšími vstávala na východ slunce. Tentokrát jsme zamířili pešky rovnou k Lincolnovu památníku a sledovali východ slunce nad Capitolem a odrážející se Monument v Reflecting Pool (ten je mimochodem velmi mělký a slouží opravdu čistě jako odraz svého okolí).

Lincoln Memorial

TIP: Vydejte se na zájezd do USA po větších městech. Navštívit můžete New York, Washington nebo Miami. 

Bylo skvělé vidět, jak se město probouzí a postupně se zalévá sluníčkem. Tento druhý den byl i daleko více živý na National Mall, kde běhalo mnoho lidí. A vlastně nejen lidí. V parku je možné potkat kdykoliv během dne spoustu veverek a obrovských kanadských hus. Právě jejich pozorování se pak stalo i nadále mou oblíbenou aktivitou v parku. National Mall má skvělou atmosféru. Ať už jen tak na běžnou procházku či během oslav Dne nezávislosti, kdy se od Monumentu odpalují velkolepé ohňostroje.


Plánujete cestu za ikonami USA? Proč právě opominout Niagaru by byl hřích vám v dalším článku poví zpravodaj Českého rozhlasu – Vít Pohanka.

Napsat komentář